Často se sami sebe v životě ptáme, proč já mám takový osud?
21.07.2024 13:29
Často se sami sebe v životě ptáme, proč já mám takový osud? Co jsem komu udělal? proč tohle musím prožívat? Tak to musím mít hodně těžkou karmu, že mi osud i život hází klacky pod nohy... Miliony otázek, ale většinou bez odpovědi... Ale vždy to nejzásadnější, co nám v životě nevychází - permamentně se opakující vztahy, kde je nejdříve euforie, později tlak a nakonec bolestný rozchod, trojúhelníková spojení atd... Nebo práce, bez radosti, plná falešných a lstivých kolegů, anebo náš vlastní osobní život či zdraví a potýkání se s nevyléčitelnými nemocemi... není jediná oblast života, kde nemáme zasetý karmický dluh, karmickou zátěž či karmický kříž, ale není to jen aspekt jednoho prožitého minulého života, jsou to nahromaděné myšlenky, činy, reakce, ale i vzpomínky z mnoha a mnoha minulých životů, kde jsem se např. já sám osobně dozvěděl, že má duše putuje pozemským světem bezmála víc než 2500 let...
Ale každá karmická prožitá lekce, kterou se uzdravuje a osvobozuje duše přichází s určitou nadějí, že tentokrát to naše duše a tedy vlastně my sami zvládneme lépe a jinak, než v minulosti, že se uzdravíme... Ono to skutečně jde, ale většina lidí o karmě, kromě citátů, mouder, článků a knih vlastně vůbec nic neví a vlastně ani nemůže...
Naše duše totiž po opuštění pozemského života celý kompletní prožitý život zapomíná a jediné, co si odnáší jsou vzpomínky, které jsou uložené v podvědomí duše, ale paradoxně jsou to opět vzpomínky bolestné, šokující či v nich duše prožila trauma nebo smrt... Je to stejné i v případě jejího návratu do dalšího pozemského života, kdy naopak zapomíná svou cestu prožitou v astrálním domově... Každý z nás zažíváme jen to, co potřebujeme napravit, je to síť karmických lekcí a zkoušek, abychom pochopili a uvědomili si a dokázali minulost napravit... Nicméně v pozemském životě neodžíváme jen karmu starou, ale vytváříme si karmu novou, které se nabaluje, aby duše měla opět co zpracovávat a řešit po opuštění svého pozemského života... Je tedy bláhový nesmysl věřit tomu, že za vás někdo karmu vyčistí, je bláhové si myslet, že skrze kyvadlo vám karmu napraví... A už vůbec je zbytečné věřit tomu, že někdo docílí odpuštění duše skrze karmu předčítáním vět... karmu jako takovou si musíte odížt, protože jen vy sami jste onou duší, která se většinou sama zatížila, nikdo jiný k tomu nikdy nepřispěl... A tak, jak vy dokážete pochopit, co se vám v životě neustále opakuje, jste to opět vy, kdo to dokáže napravit, a proto se snažte skutečně každou karmickou lekci či zkoušky vítat s nadějí, že tentokrát to už nepokazíte jako v minulosti, ale podaří se vám karmu pochopit a uavřít, protože pochopíte sami sebe, pochopíte skutečnou příčinu, namísto důsledku, který ve většině případů vidíte a díky čemu vlastně nadáváte nebo se bráníte osudu a váš život je komplikovanější, než by musel být... Jsme to jen my sami, kdo si život stěžuje, nikdo jiný na tom nemá podíl, protože vždy v dané situaci přijde přesně ta nebo ty duše, které s námi už leccos prožily a po vzájemné dohodě se uvolily, že nám opět pomohou něco hlouběji a moudře pochopit... Protože každá karmická lekce je symbolickou bouřkou o otřesem nás samých, aby se pročistilo to, co jsme si svým chováním sami zaneřádili... Pavel Adam