CHTÍT NĚKOHO VLASTNIT...
Nemůžete "NIKOHO CHTÍT VLASTNIT", mít ho jen pro sebe, i když jste o tom přesvědčení. Nikdo nemůže být vaším majetkem jen proto, že vy to tak chcete. Je to jen váš vlastní subjektivní názor, kterým se klamete a přesvědčujete, i když někde uvnitř tušíte, že to takto dlouho fungovat nemůže. Chcete vlastnit, protože se bojíte samoty, chcete vlastnit, protože chcete ovládat, potřebujete někoho, nad kým budete mít neomezenou moc. Nad nikým ale nemáte žádnou moc, i když si to často namlouváte.
Vztahy jsou v lidech viděny jako iluzorní divadelní jeviště, kde jen málokdo poslouchá skrytou nápovědu, namísto srdce většina poslouchá rozum, chce mít moc a nadvládu ve vztahu, chce ukázat svoji sílu. Chce manipulativně ovládat, nechce se dobrovolně vzdát svých zastaralých vzorců chování, nechce dobrovolně přijmout fakt, že druhý je svobodnou a nezávislou bytostí.
Co je však nejpravděpodobnějším vyústěním mnoha opakovaných dějství je to, že každé divadelní představení jednou skončí, ale jen málokdo odchází z jeviště s hlavou vztyčenou. Jen málokdo si uchová v sobě ty nekonečně prosvětlené hry, manifestaci citů, jen málokdo si přehrává to, co vztah utvářelo a budovalo. Většina si přehrává neustále ty stejné situace, ve kterých vznikla bolest, místa, kde se přetrhlo dějství, kde padla poslední klapka. Z aktérů se stávají oběti a viníci, z jeviště propadliště vztah, z kostýmů cáry, z her dramata. Každá další iluze nebo lež má svou oběť i svého viníka, tento proces funguje tak dlouho, dokud definitivně nevyčerpá obě strany. Ale jen ten, kdo pochopil co tato divadelní hra o mnoha dějstvích měla přinést, snáší prožitou bolest lehčeji než ten, kdo se neustále potácí v iluzích a nedokáže v sobě tuto divadelní hru definitivně ukončit.
"Přemýšlejme o tom, jak se chováme, protože se stáváme svou vlastní obětí..."
Merlin