DUŠE PO FYZICKÉ SMRTI....
Pro duši fyzická smrt není ukončením její cesty, je to jen jedna z mnoha jejich dalších cesty, kdy se navrací zpět do své mateřské domoviny (rozumějte Astrálního domova). Při vstupu za doprovodu svého anděla průvodce, členů rodiny opět vstupuje před karmickou radu (nesouvisí se 7. čakrami, je to prostě rada, něco jako soud).
Zde se ji připomene vše, co v uplynulém fyzickém životě prožila, znovu se jí připomenou všechny skutky, názory, chování, nezpracovaná a bolestná témata, témata, ve kterých chybovala, která nedokončila (opět si připadá jako v kině). jakmile je tento proces dokončen, duše odchází a zpracovává tyto projekce v astrální rovině, ale ne všechny!!! Díky tomu se jí nastavuje nový scénář nových nebo opakovaných lekcí, aby došla ke svému vlastními pochopení, přijetí a poznání a zase opět se posunula o nějaký ten level výše v duchovním rozvoji a růstu, protože ona roste milé děti, aby se stala osvícenou...
Co se ale děje, ptáte se, před ukončením fyzického života, před vlastním posledním výdechem lidské bytosti, pár hodin před tím, než fyzické tělo definitivně odejde...
Lidské tělo je dopravní prostředek duše, takže to co duše prožívá, prožívá skrze vás, a protože vás Bůh obdaroval rozumem, sídlícím ve vaší nejmodernější řídící jednotce (tedy v mozku) tak to prožíváte na fyzické úrovni... A teď si představte děti, že váš dopravní prostředek se vyvíjí. Je v záběhu, najíždějí se první kilometry, dochází k atestům, zkouškám, poznáváním se a sžíváním se s tímto dopravním prostředkem (a tím je vaše dětství). Upravuje se funkce motoru, dolaďují písty, vstřikování i zážeh, zda vše správně funguje a takto to pokračuje několik desítek let... Ale také se dostavují drobné opravy,nesrovnalosti, první defekty, nepřesnosti (to je vaše dospívání). Tady prožíváte první lekce a zkoušky duše, tedy ty stěžejní, prožíváte první projevy emocí jako zklamání, aroganci, odmítnutí, neúspěch atd. Ale proč jako??? Proto, protože to je manuál vaší duše, první záchytné body vašeho i jejího poznání... A ona si jen zaškrtává, zda jste splnili či nikoliv a podle toho zaznamenává poznámky o pozdější nápravě, napojuje se na Vesmír a přichází ji možnosti, možnosti opravných zkoušek, možnosti nápravy defektů a znovu doladění dopravního prostředku.. A tomu se děti říká "duchovní růst"...
Pak přichází období (vaše dospělost, založení vážných vztahů, svatby, rozvody, početí dětí, hádky, egoismus, úspěchy i neúspěchy, budování i ztráty), kdy se tyto lekce duše projevují častěji, defekty jsou také častější, ale přesto se vám dané opravné zkoušky znovu a znovu vrací do života, protože vaše duše chce jako fáááákt růst, to jen dopravní prostředek ustrnul ve vlastní dopravní zácpě nepochopení, nepřijetí, užírání sama sebe, lítostivosti, strachu, ovládání egem. takže duše neustále jezdí do servisu a opravuje a dolaďuje, a seřizuje, ale sotva vyjede na další cestu (rozumějte karmickou a osudovou), už je tu znovu výmol, hrbol, díra nebo nehoda. A tak to se to opakuje prakticky až do stáří, kdy začíná být dopravní prostředek sice více opotřebovanější, častěji seřizovatelný, nicméně ale nabývá na kráse, moudrosti, pochopení, přijetí, stává se z něho "veterán".. veterán, který si společně se svým řidičem něčím prošel, pochopil, přijal, zpracoval, uvědomil si...
Tady se na chvíli zastavím a odkloním... jedna důležitá věta pro vás děti:
"KAŽDÁ DUŠE SKRZE SVŮJ DOPRAVNÍ PROSTŘEDEK PŘICHÁZÍ KE SVÉMU PROBUZENÍ A POCHOPENÍ V JINÝ ČAS...!!!!"
Je to z toho důvodu, aby ona již o nějaký ten level víc inspirovala a ukazovala tuto cestu druhým, proto nelze se probudit v jeden okamžik a v co největším počtu lidí. Každé probuzení duše je individuálním tématem dané duše, ne nastaveno kolektivním sepnutím vašich řídících center. Každá individuálně prochází přijetím emocí, zkoušek, lekcí, bolestí, traumaty, láskou atd. Bohužel pro mnohé dopravní prostředky je to signálem k závisti, proč jako on je výš než já, takže nasadím větší a rychlejší výkon poznání, protože mé ego přebírá řízení a jedu a jedu a jedu, naprosto ignorující svou duši....
Přichází stáří, únava dopravního prostředku, čím dál častěji úprava a servis, až dospěje do bodu, že už další oprava není možná. (vysoké stáří, nemožnost opravy, dlouhodobá nemoc, nevyléčitelná nemoc, psychické poruchy, návrat do dětství atd).
Ale tady také pozor jsou duše a jsou duše!!!
Jsou duše, které pochopili, zmoudřeli na své cestě, přijali svou cestu, poznali, odpustili a zažehli lásku ve druhých v podobě svých činů a skutků, prostě napravili. Tato duše je tedy připravena na odchod domů, protože její pouť je ukončena. Citlivější lidé zaznamenají blížící se odchod již několik málo dnů předtím, je to z toho důvodu, aby je duše připravila na tento odchod, aby s tím byli smířeni a nesnažili s eji tu držet smutkem, bolestí, trápením i když tomu se vyhnout nedá. V okamžiku jejího odchodu, tedy několik hodin je duše již ne nad tělem ale vedle něj a čeká na příchod anděla průvodce, který ji doprovodí domů... Příchod anděla se projevu bleděmodrým až do zlatova zaplavujícím světelným kuželem, který bývá po určitou dobu otevřen (přechodový kanál, tunel). Anděl sestoupí a informuje duši o tom, že vše je připraveno. Duše se naposledy rozloučí se svým dopravním prostředkem, a odchází se svým andělem často obklopeným svými rodinnými příslušníky. V lidské sféře to zaznamenáte jako poslední dlouhý výdech, kdy se motor srdce zastaví, stejně tak jako utichnou písty plic, vypne se vaše vyspělá řídící jednotka a vše utichá....
Jsou ale dopravní prostředky, které ještě do poslední chvíle mají prožít ještě neskutečné bolesti, utrpení a traumata. A ptáte se jistě proč??? Je to dáno tím, že se na poslední chvílí jejich duše snaží vyburcovat nejen svůj vlastní dopravní prostředek, ale především ostatní k tomu, aby stihli ještě projevit soucítění, odpuštění, náklonnost, lásku, vyřknout to co do té doby emocemi svázaní nemohli vyjádřit právě proto, aby daná duše mohla odejít do svého astrálního domova nezatížená něčím, co zůstalo nedořešeno... protože jako fááákt by to řešila buď doma nebo opět v dalším životě. A na rovinu, která duše chce do astrálního domova odejít z pocitem viny, neodpuštěním, s křivdou, nenávistí, zlobou nebo strachem a vztekem????
proto pokud je ve vašem fyzickém životě vše, co vás tíží, co se stalo mezi vámi a vašimi blízkými, kteří odcházejí, máte dostatek času v jejich posledních chvílích odpustit, nebo požádat o odpuštění, usmířit se, urovnat spory, zažehnout lásku, odhodit masky a vyjádřit své skutečné pocity. nesnažte se danou duši za každou cenu obviňovat nebo nechat ve zlobě vlastní nebo její... Ani se nesnažte smutek, trápením za každou cenu danou duši připoutávat do této hmotné úrovně. Ona již svou pozemskou roli splnila, nyní přichází na řadu ta vaše....
I pro dnešek je toho pro vás děti víc než dost, vaše hlavičky šrotují, řídící centrum jede na plné obrátky, při psaní jsem se lehce dojal, takže to nebudu dál natahovat ani rozpitvávat... Dnešní hodina je u konce, děkuji že jste pro dnešek byli naslouchajícími žáky a věřím, že vaše domácí úkoly v podobě komentů budou lehce šetrnější než včera...
Srdíčkově sluníčkový apríííííílovýýýýý den děckááááááá
Merlin