DUŠE ZVÍŘETE, INKARNACE...
20.09.2023 15:56
V emailu mi přistála prosba, zda bych se nevyjádřil k tématu zvířecích duší, zvířecích inkarnací a zda jsou sféry zvířecích duší propojené se sférou duší lidských... Stejně tak jako lidé, i zvířata mají duši, leč trochu odlišnou, než je tomu u duší lidí... Stejně tak jako i lidských duší, tak i ty zvířecí mají své emoce, myšlení, svou povahu... A dokonce se lze setkat i s tím, že zvířata, tedy jejich duše jsou schopny převzít i lidské emoce, chování či charakterové vlastnosti, a proto se ne nadarmo říká, že "Jaký pán, takové pes..." Stejně tak existuje i sféra zvířecích duší, nicméně není propojená se sférou duší lidských, což znamená, že se duše zvířete nemůže převtělit do člověka a člověk do zvířete až na jisté výjimky... Přesto jsou ale obě tyto říše v těsné blízkosti vedle sebe a i tady je možnost, a to i přesto, že nemají fyzická těla se vzájemně setkat, i když každá duše za hranicemi své říše... Mohou spolu komunikovat, a dokonce se mohou spolu domluvit, že se znovu setkají... Existují ale výjimky, kdy lidská duše např. při předčasném odchodu za duhový most požádá v astrální domovině karmickou radu, aby se mohla vrátit zpět do rodiny např. v podobě kočky nebo psa a viděla tak vyrůstat své děti nebo ještě dokončit, co po ní na zemi zůstalo neuzavřené... Což znamená, že si zvířecí duše na chvíli do sebe natáhne jakoby část lidské duše, aby ještě s něčím zde na Zemi pomohla. Jen jiným způsobem...
Jiné je to také při fyzické smrti člověka a jiné u zvířete... Při fyzické smrti člověka ho na jeho odchodu domů provázejí jednak andělé a jednak také již zesnulé duše někoho blízkého z rodiny, kteří společně tuto duši obklopí a doprovází, respektive odvedou... U zvířat je to ale jiné... Zvířecí průvodci existují, pokud se v době fyzické smrti na jejich odchodu nepodílí pouze andělé (mají na starosti zvířata a spadají pod archanděla Rafaela), ale skutečnými posledními průvodci na jejich cestě přes duhový most většinou býváte vy sami... Proto pro mnoho lidí je ztráta jejich mazlíčka tak bolestnou zkušeností... Právě vy totiž poskytujete odchodu zvířecí duše bezpečí... Jen v případech, pokud dané zvíře žádnou lidskou rodinu nemá, přicházejí si pro něj jiní zástupci zvířecí říše, což jsou většinou jejich prapředci či zástupci jejich rodu... Takže kočku odvádí kočka, psa pes atd...
I zvířecí inkarnace probíhají trochu jinak, protože zvířecí říše duší je nastavená tak, že duše zvířete se převtělí znovu pouze do zvířete a pozor!!! I do zcela odlišného druhu, než jaký byl původně na pozemské úrovni bytí... Může to znamenat, že např. psí duše z jednoho života se v tom dalším např. narodí jako kuře, v dalším jako delfín nebo v dalším jako komár či pavouk, tedy propojují se jednotlivé druhy od pozemských, přes vodní, přes hmyz až po ptactvo... Co je ale podobné jako u lidí je to, že ani v tomto případě nejsou spojení lidí a zvířat náhodná, tak jako si duše dítěte vybírá své rodiče, tak i duše zvířete vybírá své majitele.. Za vším hledejte sílu myšlenky... Zbožné přání mít takového a takového mazlíčka, protože ona vyslaná myšlenka přitáhne do života přesně to zvířátko, které si přejete... A vždy je z nějakého důvodu... Mezi další podobné aspekty platí i v případě zvířecích duší, že mohou, stejně tak jako ty lidské propásnout svůj čas odchodu a zůstanou tak na Zemi, jen s tím rozdílem, že narozdíl od lidských duší nejsou svázány zvířecí duše majetkem či vztahy nebo jiným druhem připoutanosti, jen prostě nestihly včas odejít, protože je nedobrovolně držíme my lidé hrobečky na zahradách, žalem nebo smutkem, čímž je vlastně sami držíme proti jejich vůli na Zemi, i když zvířecí duše mají nárok na to, vrátit se domů...
Co je ale u zvířecích duší výjimečné, je to, že dokáží s daleko větším předstihem vycítit svůj čas odchodu, což někdy vede k tomu, že se i duše zvířete rozhodne odejít, protože svůj pozemský úkol v rámci lidí splnila... Je to takový určitý druh sebevraždy, kdy zvíře ví, že se blíží jeho konec, nevidí jediný důvod, proč tu i nadále zůstávat a proto se rozhodnou svůj život ukončit, pokud to není přímo věkem... většinou to bývá zaobalené do nečekaného odchodu, bez možnosti návratu nebo se zvíře rozhodne ukončit svůj život tím, že např. vběhne pod auto... I to je ale takovým pomyslným signálem pro lidi, jak je život křehký, a že i zvířata, stejně tak jako lidé mají své emoce, své trápení či smutky... Vnímavější lidé se ale dokáží se svými zemřelými mazlíčky spojit, i když je to spíše vliv oné duše zvířete, která např. skrze sny může člověku předat nějaké poselství, uklidnění či vysvětlení, proč se rozhodlo odejít... Nebo se stejně tak duše zvířete rozhodne odejít proto, aby např. uvolnila místo novému členu rodiny, tedy dítěti... Závěrem zvířata nevstupují do našich životů náhodně, oni hledají nás, my je... Existuje zvířecí nebe, stejně tak jako zvířata mají duši, ale opravdu odlišnou oproti té lidské... A na úplný závěr ještě jeden dovětek... Na rozdíl od lidských duší, duše zvířecí na své další inkarnace nečekají tak dlouho jako duše lidské, ale jejich inkarnace bývají rychlejší a dokonce i okamžité... Je to dáno i tím, že duše zvířat nejsou tolik zatížené karmickými dluhy či odplatami jako to ve většině případů bývá právě u duší lidských, které tak potřebují více času na nápravu a splnění karmických úkolů v astrální domovině...
PS: Při zpracování jsem čerpal i z jiných zdrojů /knih/, než jen z vlastních intuitivních informací...