Generace Z a LGBQT+ /první část.../

18.05.2024 14:56


 

Dnešní generace Z /děti narozené po roce 2000/ je ostatními /a zejména staršími ročníky/ hojně kritizována za jejich lhostejnost, nezájem a pohrdání vším, co je považují za omezování, ale také za agresivitu a pasivitu k životnímu přístupu či k vlastní budoucí zodpovědnosti... Této generaci předcházela opět nepochopená generace Indigových dětí /rok narození 1990-1999/, která oproti předchozí generaci Husákových dětí /ročníky 1970-1989/ měla za úkol rebelovat a měnit svět, kde ale pod tíhou zkostnatělého vnímání světa svou roli neustála a nezvládla, a pokud ano, bylo jimi opovrhováno... Vraťme se ale zpátky k dnešní generaci Z a podívejme se na ni z jiného úhlu pohledu oproti zažitým společenským konvencím, tak jak to vnímáte z médií, ze zpráv i z každodenního života... Generace Z jsou zcela nové duše, které byly stvořeny, aby radikálním způsobem ovlivnili chod naší planety a zachránili její systematické ničení a devastaci a prolomily hradby mocenských bojů, a nastavených hodnot, které po více než 2000 let stále jedou ve stejných nefunkčních modelech, kde nemalý podíl na tom mají stále dokola opakované rodové a rodinné karmické vzorce, modely a programy výchovy, založených na ovládacích dramatech a projekcích, které z minulosti ovlivňují přítomnost a zároveň vytváří budoucnost, kde se ale tytéž osoby /Indigové a Husákovy děti/ kritizují novou generaci, kde je vehementně podporují starší generace dnešních důchodců... Všichni pospolu tyto nově zrození duše odsuzují a dehonestují, ale ani jeden z nich si nehrábne do vlastního svědomí, aby si sám sobě uštědřil facku za to, že má podíl na jejich výchově, kde jim předává přesně to, co sám zdědil od svých rodičů, i když na ně nadává, že se jim jejich chování nelíbí... Když se ale často ve vyhrocených situacích stejnou měrou od svých potomků /generace Z/ dočkají stejné ledové sprchy, jsou šokováni a jediné, co umí, je trest a zákazy či přebití jejich osobnosti svým vynuceným zastrašujícím respektem z pozice rodiče... Aniž by pochopili, že jsou to právě oni, kdo není pro své potomky žádnou motivací, vzorem ani inspirací, ale jen rodičem, který se do mysli těchto duší snaží protlačit vlastní poháněné a přebujelé ego...
Nedokáží pochopit, že jsou to oni, kdo své děti naučili trávit čas na mobilech, před televizí či na tabletech u videoher a pohádek už od raného dětství, a to jen proto, aby sami měli ve svém uhnaném a vystresovaném životě alespoň malý klid pro sebe a vyhnuli se zodpovědnosti... Všichni se ve shonu a spěchu a v zahleděnosti do sebe samých často ani nestarají o to, kde a s kým jejich děti tráví čas, jaké stránky na internetu navštěvuje, ale potom se sami diví, když je jejich dítě vystaveno kyberšikaně, nebo sexuálnímu obtěžování... Kde to nakonec může mít fatální dopad nejen na psychiku, ale k bujení sebepoškozování a v krajním případě v dnešní době častý jev sebevražd mladistvých... Výsledkem je ale obviňování škol v nezvládnutí situace, bez sebemenší známky retrospekce, že za to ve finále mohou rodiče sami svou chybnou výchovou a přístupem, respektive nezájmem k potřebám dětí, které na to upozorňují svým náhle změněným chováním /mlčenlivostí a uzavřeností/... Ale je to skutečně v základu rodina, která tuto generaci brzdí, ale zároveň odsuzuje... Není proto divu, jak skvěle bují pokrytectví, závist, lakomství, obviňování druhých, místo vlastního uvědomění a pochopení... Jenže tyto nové duše byly do tohoto pozemského světa hozeny nepřipravené rovnou do vody a není se tudíž čemu divit, když samy v sobě tápou a jsou často zmatené ať už v otázkách pohlaví, anebo toho, jak a kam mají směřovat, když nemají nikoho, kdo by je navedl na správnou cestu, stal se jejich mentorem a učitelem... Určitě existuje pár výjimek, ale pořád je to jen pár tisíc nebo desítky či stovky tisíc lidí, kteří své děti vedou jinak, než výchovou cukru a biče nebo naopak přílišným rozmazlováním, což je jen kupování si pozornosti a lásky dětí, namísto jim věnovaného času... I to, jak se k sobě rodiče chovají, už malá batolata a rozvíjejíc se děti vnímají a často to do sebe nevědomě nasávají jako houby, což ale později s prvními láskami a dospíváním otevře nejen karmická vztahová témata, ale prakticky to má celoživotní negativní dopad ne jejich dospělé vztahy, kdy si už dospělé děti vybírají podobné nebo identicky stejné partnery, jaké mají ve vzoru matky a otce... A opakují tak stejné vztahy jako jejich rodiče... Proto je dnes čím dál víc nefunkčních a nepochopených vztahů, single žijících lidí nespěchajíc do partnerství i manželství...
Názorný příklad je o mém synovi Adamovi, který je z generace Z /narozen roce 2007/... Dnes je z něj téměř 17 dospívající zodpovědný muž, kde až poslední rok pozměnil jeho předchozí vnímání života, rodiny i vztahů... I já zatížen vztahovými rodinnými vzorci a modely, které jsem do sebe jako houba nasával coby dítě, jsem v manželství přesně do nejmenších detailů opakoval... Když mi bylo 1,5 roku, rodiče se rozvedli a nastal téměř 50 letý boj výčitek, ignorování, závisti a pomlouvání, kdy jsem sám ovlivněn danými vzorci řekl v jeden moment svému otci, že ho nenávidím... Aniž bych řešil dopad, podvědomě se u mne tato vzpomínka zakotvila a přesně v okamžiku, kdy mému synovi bylo 1,5 roku, přišel rozvod s jeho maminkou a téměř 10 leté tahanice a boje o syna...Ani já jsem nebyl vždy ideálním otcem a přiznávám, že mne také v mé vlastní zahleděnosti Adam obtěžoval svými otázkami, zájmy či pozorností a několikrát jsem upřednostnil vlastní zájmy před ním... Dnes, s odstupem času /když jsme si vše vyříkali/ chápu, že jsem jako otec selhal a tlačil ho do věcí, které jsem já považoval za důležité, aniž bych se ho zeptal na jeho názor v domnění, že alespoň on dosáhne toho, co jsem sál nedokázal... Na základní škole se projevila dyslexie a dysgrafie a s tím související zadrhávání udělalo z mého syna outsidera, kterému se ostatní děti posmívali, že je retardovaný blbeček, mentál, IQ padajícího hovna a další nadávky... Ale ono se není čemu divit, když to pocházelo od dětí, které takto byly naočkovány od arogantních rodičů... Skončilo to asistentkou a psychologem, aby mohl školu zvládat... Ale já opět ve své zahleděnosti dělal všechno opačně, snažil se ho vychovávat, i když on vlastně vychovával mne... Radikální a zásadní zlom nastal cca před dvěma lety kolem prosince, kdy jsem se snažil prosadit dovolenou, aniž bych se ho zeptal, zda s tím souhlasí... Předhodil jsem mu hotový názor, že pojedeme tehdy a tehdy, a že je už zaplacená rezervace... Za dva dny díky tomu ale vypukla taková hádka, kdy jsme na sebe křičeli a já se dozvěděl přesně to, co jsem sám v osmi letech řekl svému otci... Až vstup jeho maminky hádku ukončil, kdy jsme oba dostali slušnou ledovou sprchu... Ale až tímto radikálním způsobem došlo k proměně našeho vztahu, kdy jsem si uvědomil vlastní zažité a znovu realizované rodinné vzorce, můj vlastní zděděný odpor k vynuceným autoritám... Dnes ho vnímám jinak, nenárokuji si svou pozici otce, ale snažím se pro něj být parťákem do nepohody, tátou když je potřeba a oporou, když požádá o pomoc... A konečně pro něj začínám být správným vzorem...
Ono není dnešní generaci těžké odsuzovat, že se neumí chovat, že neuznávají autority a pohrdají vším, co se je snaží omezovat, ale daleko těžší je přiznat si, že za to můžeme my, buď nedostatečnou nebo naopak až příliš přehnanou výchovou... V obou případech ale degradujeme jejich přirozenou osobnost /ničíme jejich vnitřní dítě, pokřivujeme ego/, tlačíme do ní své vlastní zažité pravdy a egoisticky zkostnatělé postoje a sami se potom divíme, že nás neakceptují a ignorují nás, na což my reagujeme tresty či zákazy... Jdeme ale sami proti sobě, protože jednou my sami budeme těmi, kteří od nich budeme potřebovat pomoc a oni nás s klidem pošlou arogantně do prdele... Jsou to nádherné a nadějné nové duše, které mohou /ale je jim cíleně bráněno/ změnit dnešní konzumní, pokřivený a lhostejný svět, protože většina lidí na planetě nechce, aby se tento svět změnil... Rádi si hovíme ve svých komfortních zónách, obviňujeme druhé a sebe stavíme do role obětí, hrajeme si na hrdiny na sociálních sítích, ale ve skutečnosti jsme připosránkové, kteří mají strach postavit se s hrdostí a sebeúctou realitě tohoto světa... S klidem to můžeme svádět na minulost či předchozí generace... Můžeme obviňovat minulé vlády či společnost za naše neúspěchy a volat po spravedlnosti, ale dokud nezačneme sami u sebe, u své vlastní proměny a změny současného a z minulosti ovlivňovaného myšlení, svět se měnit nebude a generace Z bude stejně zakrnělá jako jsou její předchozí verze, tedy dnešní dospělí lidé... Pokud se stále dokola necháme krmit náboženskými sračkami o dvou pohlavích, o božím trestu, bude i nadále naše myšlení čím dál víc omezenější a nebudeme chtít dávat prostor něčemu novému, co právě dnešní generace Z může přinést, může dokázat a může změnit... Ale pouze tehdy, pokud budou mít skutečný nový směr, vedení a inspiraci... Pokud jimi ale stále budeme pohrdat a zašlapávat je, budeme je zesměšňovat a v hojném počtu odsuzovat, jen těžko můžeme očekávat jejich přínos pro proměnu tohoto světa a dnešní doby, ale naopak je jen utvrdíme v tom, aby se staly přesně tím, čím sami nechceme, aby dnešní svět byl... Svět arogantních, lhostejných, závistivých, vypočítavých, agresivních a odsuzujících lidí, kteří dávají moc jak vlastním náboženským dogmatům šířených církví, tak i systému, který je zdárně ovládá a stejně tak jako svět lidí ustrašených, zakomplexovaných, bez špetky sebevědomí, sebejistoty, sebedůvěry a především sebeúcty a zdravé hrdosti... Svět válek, násilí, vražd, zkorumpovanosti a zkratových jednání... Ono totiž to, jaký vytváříme dnešní svět a jak jej vnímáme, je jen odrazem nás samotných... Kdy se většina lidí nechala zotročit do rolí poslušných ovcí, bez vlastních objektivních názorů, ale jen slepě papouškujících to, co je nám předkládáno... Ale přesto pokrytecky nalhávajících sami sobě, že takové nejsou... /pokračování příště druhou částí/
respektuji autor. práva fotky
Pavel Adam
Zpět