JAK BÝT ŠŤASTNÝ
Být šťastný je bezesporu jedním z hlavních cílů každého člověka. Je to stav vědomé mysli, který je vyvolán naplněním některé potřeby, ať už lásky, financí, bydlení, vztahu, zaměstnání, uznání nebo úspěchu. Buď potřeby těla, nebo potřeby ducha. Obojí má velkou důležitost.
Co většinou lidé ke štěstí skutečně potřebují:
- dostávat lásku a podporu od ostatních
- dávat lásku a podporu ostatním
- přijímat a dávat lásku a podporu sám sobě
- mít důvěrný vztah s druhým člověkem
- víru v dobro
- najít si svůj životní cíl (smysl života) a jít si za ním.
Aby se mohl člověk cítit šťastný, potřebuje vědět, co skutečně ke svému životu potřebuje – a má být přitom upřímný i sám k sobě.
Chci-li být šťastný, musím hledat své štěstí především sám u sebe. Druzí nejsou zodpovědni za můj pocit štěstí, ani mi tento pocit nemohou “vyrobit”. Nemohu se tedy na ně ani zlobit za to, že nejsou takoví, jak bych si představoval. Jsem šťastný za jakýkoliv úspěch, podporu nebo šťastnou náhodu, i když náhody neexistují – vždyť by to nemuselo vůbec tak být, nebo by to mohlo být i horší. Štěstím je vlastně i způsobená drobná radost sobě i druhým, třeba jen popřáním hezkého dne, úsměvem, pohlazením, každá situace, každý malý projev štěstí je vlastně darem, obdarováváte sebe i druhé.
Každou skutečnost je možno vidět z mnoha různých úhlů a pohledů. Vybírám si proto ten, pro mě nejvíce shovívavý a přející. Nepodezírám druhé ze špatných úmyslů a negativního chování. Většina lidí, není-li zatížena osobními problémy, je vstřícná, přející a přátelská. A také nesmím zapomenout, že osobní problémy druhých nejsou problémy mými!
Mám pochopení pro potřeby, jednání a chování druhých. Neodsuzuji, nenapodobuji, ale pomáhám. Nechávám každého jít jeho vlastní cestou, snažím se tmelit vztahy a odstraňovat problémy – a to nejen ty, které se týkají cesty mé, ale i cest ostatních, neboť i s těmi se budu setkávat.
Nenechávám se zatěžovat neoprávněnými požadavky a nároky druhých, pomáhám v rámci svých schopností, nezatěžuji druhé svou přílišnou horlivostí a pomocí, kterou se jim snažím vnucovat, možností a sil, ale vždy tak, abych se neodchyloval od svého životního cíle. A to nejen z krátkodobého pohledu, ale především z toho dlouhodobého.
Pěstuji si své vlastní zájmy, koníčky a přátele, které mi pomohou překonávat období, kdy se budu cítit sám, nešťastný, nemocný nebo opuštěný, stejně tak jako já pomohu jim, když oni budou pociťovat to samé. I tyto aspekty jsou projevem štěstí, šťastný může být člověk z čehokoliv, co mu udělá radost a není zatíženo vědomou myslí. Nežehrám ani na takovéto dny, neboť i ty patří k mému životu, který mám rád. Důležité je, abych byl i na takovéto dny připraven.
Merlin (upraveno od Jarmila Vernerová)