JE PŘÍLIŠNÁ POZITIVITA TOXICKÁ?
Chtělo by se mi nejraději napsat, že není, ale bohužel opak je pravdou... Optimistický přístup je naprosto v pořádku, ale přílišné potlačování vlastních emocí a zejména potom těch negativních už se stává toxickou pozitivitou a je stejně nebezpečná jako např. deprese nebo úzkostné stavy... Paradoxně to ale více ovlivňuje ženy, než muže a rovněž tato postupně se rodící toxická pozitivita vzniká u osob, které se nějakým způsobem duchovně probudí, začnou navštěvovat různé semináře, kurzy a konstelace, kde je jim neustále vtloukáno do mysli, že je potřeba být pozitivní, mít pozitivní náhled na život a rozdávat kolem sebe sluníčka, úsměvy, prostě být jiný, než byly tyto osoby předtím... Ale ve většině případů a opět více u žen než u mužů se jedná většinou o osoby s nízkým sebevědomím, sebedůvěru i sebeúctou, které si myslí, že jedině pozitivním přístupem toto vše obnoví, posílí a dokážou druhým, že nestojí někde v koutě, ale že si také zaslouží pozornost a zájem...
No a co se u takových čerstvě probuzených lidí stane, když svým způsobem neodhalí praktiky lektorů po několika absolvováních... Začnou skutečně pozitivně vnímat život, vztahy a vše co k tomu patří... Snaží se za vším vidět jen dobro a de facto omlouvají každého, který se byť jen trochu chová negativně... Ze začátku je to možná přínosné, ale postupem času se z toho stává přepozitivněle pozitivní chování, které světe div se dříve nebo později začne vadit prakticky všem, ať už mají nebo nemají v rovnováze optimismus s negativitou... Optimismus jako takový je přínosný pro život stejně tak jako voda a vzduch, ale nesmí se daná osoba dostat do pasti, kdy si začne sama nalhávat, že je potřeba za všech okolností zůstat optimistický, čímž v sobě záměrně potlačují negativní emoce, které se tak namísto uvolnění hromadí a daná osoba tak ničí sama sebe a všechno co ji dělá tím, kým je... Jde o vsunutý program, kdy u takové osoby začne převládat pocit, že pozitivní emoce jsou důležitější než ty negativní, a právě ty se pro ni stávají neoddiskutovatelné, takže o co víc tlačí, o to více se je snaží v sobě potlačovat... Sami sobě si tak nalhávají, že zvládnout jakoukoliv životní překážku, zkoušku či lekci a právě tím, že za každých okolností zůstanou pozitivní, ať už myslí nebo chováním... K tomu všemu si ještě nasadí přepozitivněle pozitivní masku, začnou moralizovat jakoukoliv negativitu a de facto odsuzovat každého, kdo byť jen malou měrou dá průchod negaci a dokonce i takovým lidem, kteří negace vypustí cíleně, aby se alespoň trochu uvolnili a shodili tuto nepříjemnou zátěž... Také se snaží ostatní přesvědčovat o tom, za jak krátkou dobu poskočili v duchovním žebříčků o několik levelů víc a jako důkaz předkládají různé certifikáty od svých mnohdy rádobyučitelů... Aniž by si to ale dokázali sami přiznat, že se stávají toxicky přepozitivnlými bytostmi, tak na jakoukoliv výtku budou reagovat jednak úsměvem a jednak rozmlouváním druhým, že to tak ve uskutečnit není a je to jen výplod fantazie ostatních... Může to dokonce přerůst do takových rozměrů, že začnou ztrácet přátele, blízké osoby a dokonce i ty, kteří by je za jiných okolností podporovali... Proto se snaží uniknout do podobně smýšlejících spolků a sdružení nebo naopak mají tendence na potkání druhé a to dost často nevyžádanými radami ovlivňovat a měnit jejich životy, aniž by se ale dotázali na souhlas... I ze svého okolí znám takových lidí, kde je nejlepší je ignorovat a utnout s nimi jakékoliv vazby, ale pokud se takovému přepozitivněle pozitivnímu člověku chcete vyhnout, mělo by vás praštit do očí několik příkladů, podle kterých je poznáte....
1. Pocit provinilosti za vlastní negativní emoce...
2. Potřeba působit mile a pozitivně za všech okolností..
3. Dokonalé maskování skutečných pocitů...
4. Potřeba se neustále na všechna na všechno usmívat...
5. Povyšování se nad ostatní, kteří vyjadřují své emoce či frustraci a jejich odsuzování...
6. Potřeba dávat lidem rady, jak mají zlepšit svůj život...
7. neustálá potřeba druhým zdůrazňovat pokoru a vděčnost..
Je to jen malá ukázka toho, co všechno dokáže na sobě takový přepozitivněle pozitivní člověk zviditelnit, ale sám to bude popírat... Střídmý optimista si je svých emocí vědom, záměrně je nepotlačuje, ale ventiluje je a zaujímá k nim určitý postoj... A bohužel stejně tak jako příliš negativní osoby, tak i přepozitivněle pozitivní tím, že v sobě potlačují veškeré negativní emoce, si postupně zadělávají na zdravotní obtíže a nakonec se velmi diví, že je nehoda či nemoc a dokonce i vážná nemoc položí na lopatky či doženou, když přece oni žili pozitivní život... Ale tím, že v sobě tyto emoce potlačují, nechtějí se s nimi ztotožnit, že k nim prostě patří a nerespektují své tělo a také ignorují znamení, že jdou špatnou cestou si sami zadělávají na vážný problém... Zdravá optimismus je pro člověka přínosný, zvládá díky tomu svůj strach, nejistotu i obavy a jeho úsměv není vynucený, ale přirozený, nemá potřebu zesměšňování negativních situací, a je to celkově o zdravém přístupu k sobě, k životu i ke druhým, ale paradoxně vyvstává otázka, zda je na vině jen ona daná přepozitivněle pozitivní osoba a nebo ti, kteří ji k tomuto stavu dovedli na seminářích, kurzech či konstelacích? Ono je to totiž nejvíce vidět na sociálních sítích a na různých ezoterických stránkách, kde se dost často tyto přepozitviněle pozitivní osoby objevují či vyskytují a oponují v komentářích skoro každému, kdo má byť jen malý odlišný názor... Je jen otázkou času, kdy takové přepozitivněle pozitivní osoby vyhoří, ztratí i ty poslední přátele, které měly a i samotný život jim ukáže, že se dlouhou dobu mýlily, protože ona se s tímto silně toxickým náhledem na vše kolem sebe nedá dlouho žít... Jde vlastně jen o pózu, o masku, která jednoho dne stejně nakonec spadne... Shrneme-li to, tak ano je dobré kráčet cestou vlastního růstu, ale neměli bychom díky této přepozitivněle toxické pozitivitě ignorovat autenticitu, se kterou jsme se do tohoto pozemského světa zrodili... I když se v životě rozhodnete pro jakoukoliv cestu a klidně i tu duchovní, snažte se zachovat si sami sebe a nepodlehnete iluzím, které se na vás sypou ze všech stran... Je to opět o každém z nás a o potvrzení toho, že jsme stále slabí, křehcí, lehce ovlivnitelní a manipulovatelní, i když si o sobě často myslíme opak...