KDYŽ SI NEVĚŘÍTE, NEJSTE TO VY...
Když si nevěříte, nejste to vy. Když o sobě pochybujete, nejste to vy. Když se vymlouváte, nejste to vy. Když jste nespolehliví, nejste to vy. Když máte strach vyjádřit své skutečné pocity, nejste to vy. Když nevíte, co chcete, ani to nejste vy. Je to vždy někdo uvnitř vás, někdo, kdo se vás snaží ovládat, kdo se vás snaží odklonit, někdo kdo vás zotročuje ve svůj vlastní prospěch. Je to váš strach, je to vaše potlačené a ustrašené "Já", které vám nedovoluje být tím, čím chcete být. I já v sobě měl toto ustrašené "Já", které bylo svázáno modely a vzorci chování. Stejně tak jako u mě, tak i u vás jednou přijde to rázné NE!!!! Ten zlom, i rozhodnutí, které vás jasně nasměruje na zcela jinou cestu, než po jaké jste kráčeli doposud. U někoho hned, u někoho později. Každý jede po své cestě a to zcela individuálně. Někomu to vydrží, jiný to vzdá. Ale už jen toto uvědomění vás může posunout dál. Už jen tato myšlenka může změnit všechno, co bylo ve vašem životě zkostnatělé, zatvrzelé a nepodstatné. I já dospěl do bodu, kdy jsem přestal řešit věci nepodstatné, ale i ty podstatné. Dospěl jsem do bodu, že jen tak proplouvám životem, že se jen tak dívám kolem sebe a dělám to, co chci skutečně já. Odpoutávám se od všeho, co nemá jasný smysl, co nemá v mém životě význam a stejně tak rád opustím i stejně smýšlející bytosti kolem sebe. Být šťastný neznamená mít majetek, skvělého partnera nebo partnerku, dostatek peněz na kontě, dům, který vám budou ostatní závidět, mít úspěchy, tituly nebo uznání. Být šťastný a mít radost ze života spočívá v tom, že se nevzdáváte svých snů nebo svých přání. Že jen prostě vedle sebe máte někoho, a je jedno, zda je to partner/ka, kamarád/ka, kolega/gyně, někoho, kdo ví, co, tak jako vy a nemá strach to projevit, nemá strach to skutečně, syrově, ale upřímně a mnohdy i se sarkastickou pravdou vyjádřit. Někoho, kdo má stejně a jasně nastavená pravidla, nebo je schopen je nastavit, nenosí masky, nenechá si všechno líbit a hlavně zná svou vlastní cenu. Má dostatečné sebevědomí, sebedůvěru i odvahu, postavit se i těm, kteří nejvíc křičí, protože právě ti jsou těmi nejslabšími a navenek se snaží jen zastrašovat. Tohle je štěstí a tohle je radost, bez iluzí, bez přetvářky, bez falše nebo zbabělosti. Proto v mém životě mají a budou mít přednost ti, kteří budou přesně vědět, co chtějí. Budou mít sílu i odvahu vyjádřit své skutečné pocity, budou schopni jasně nastavovat své hranice i limity, nebudou svazováni strachem, ale budou mít zdravé sebevědomí. Přestalo mě totiž bavit být pro druhé jen ikonou, někým, kdo musí mít neustálý nadhled a být nad věcí. Přestalo mě být někým, kdo něco musí, ale už ne-může. Přestalo mě bavit být někým, o kom je předpokládáno, že se mu problémy a starosti vyhýbají obloukem. Přestalo mě bavit být vytvářenou iluzí druhých a především "ŽEN". Být tím, kdo jim musí dodávat sílu, protože svou vlastní postrádají, být trpělivým, protože to tak musí být. Milovat, protože je to vyžadováno. Chovat se slušně, protože je to dobře nasazená maska. Volit svá slova, být neustále ohleduplný a podřizovat se, protože jinak by došlo k citovému zranění. Přestalo mě bavit být jen tím moudrým čarodějem, udílejícím "RADY". Přestalo mě bavit být někým, kým ve skutečnosti nejsem, ale koho si právě ženy a nejvíce ty nesebevědomé, zahlcené vlastním strachem, bolestí a i vnitřními zklamáními vytvořili jako snovou iluzi dokonalého muže nebo potažmo partnera. Přitom v prvním momentě vyjádření mých skutečných pocitů dochází většinou ke ztrátě iluze, která je ale začátkem jistého konce. Protože najednou před těmito ženami nestojí ten, kterého si vysnily, ale zcela normální a obyčejný člověk. Stejně tak mě přestalo bavit být ikonou jen proto, že vyjadřuji své skutečné pocity, svá životní moudra, své životní postřehy a na události, vztahy i situace se dívám jinak, ale v mylné iluzi druhých působím jako někdo, kdo má všechno zpracované, kdo snad už nemá jedinou lekci a jedinou zkoušku, ale opak je pravdou. Mám toho víc, než dokáží druzí předpokládat, situace i události mě vyčerpávají stejně jako druhé. Žiji životní příběhy stejně jako ostatní. Ve vztazích řeším stejné zbytečnosti i závažná témata jako většina ostatních, jen s tím rozdílem, že už nic neplánuji, jen volně nechávám vše plynout. Stejně tak vyhrávám, ale i prohrávám. Prožívám vzestupy i pády. Ale "NEVZDÁVÁM SE". Nejsem něčím víc, nejsem ikonou, nejsem modlou, jsem jen tím, kdo dostal do vínku jisté schopnosti nebo dary. Jsem tím, kdo je stejný jako vy, ale už ho přestalo bavit být jen něčím, co není skutečné, co není reálné. Jsem Pavel a Merlin je pouze otisk v mé duši, je to jen mé duchovní jméno. A i přesto, že on sám byl moudrým a největším čarodějem své doby, neznamená to, že nebyl člověk z masa a kostí, že neprožíval bolest, zradu, city nebo lásku. Že nevyhrával a neprohrával. Nikdo v něm však neviděl ikonu nebo modlu. On sám měl jen respekt a úctu. To, co většina lidí právě dnes a čím dál častěji postrádá.
Pavel (Merlin)