LABUTĚ

21.09.2015 20:04

Dlouhokrcí vodní ptáci jako labuť, husa nebo jeřáb, kteří doprovázejí vozy nebo nesou či zdobí nádoby, jsou známi už z raných nálezů ve východní Evropě (7. - 6. st. př. n. l.). Zejména labuť a kachna táhly čluny nebo kultovní vozy a tvořily bárky. Obě byly v té době na stejném stupni, a tak se od sebe dají jen těžko odlišit, například na helmách. V ostrovní keltské tradici převládají labutě na úkor kachen. Mohou ničit, jsou však většinou ptáky lákajícími do jiného světa. Tímto způsobem například do jiného světa zmizí Midir spolu s Étaín, poté co o ni dlouho usiloval.
Labutě jsou také cílovými proměnami za trest nebo z pomsty. V této funkci často očarují nebo uspí lidí svým zpěvem, mimo jiné také Cú Chulainna. Funkci ptáků lákajících k útěku jako u Midira a Étaín mají i labutě v Aengusově Snové tváři: Jsou z jiného světa a zde jsou spolu spojeny řetězy vždy po dvou.
Labutí páry žijí v přírodě společně po celý život, a v mytologii proto symbolizují lásku. To by mohl být důvod, proč se i v erbovním umění ještě objevují připoutané k sobě řetězy a proč právě ony jsou přednostním cílem proměn. Svítivě bílá barva jejich peří, která symbolizuje čistotu, v mnoha literaturách vychvalovaný znak krásných žen, a jejich půvab a něha jsou pro ženy velmi přitažlivé jako cílová proměna.