MÁ CESTA K VĚŠTBÁM ANEB JAK JSEM POZNAL KARTY...
27.02.2025 14:02
Má dnešní duchovní práce, která je zároveň i mým posláním se začala odvíjet jeden únorový podvečer roku 2000, kdy jsme s tehdejší přítelkyní zkoušeli kyvadlo a pokládali nejrůznější otázky stylem ANO - NE... A ani v nejmenším jsem netušil, jak moc mi právě tento podvečer změní můj další život i mou budoucí pracovní oblast... Toho podvečera totiž přítelkyni napadlo, že bych mohl, stejně tak jako ona, vyzkoušet výklad karet, který tenkrát provozovala jedna starší paní, tuším že se jmenovala Margita Trnová a bydlela ve vedlejším vchodě... Druhý den mi přítelkyně oznámila, že jsem k Margitě objednaný, a že se k ní mám dostavit... Přiznám se, že jsem byl nervózní, protože jsem do té doby nikdy k ničemu podobnému nepřičuchl, ale zároveň jsem byl opojen zvědavostí, co se o sobě dozvím... To jsem ale ještě netušil, jaké má pro mne p. Margita nachystané překvapení...
Už po zazvonění a otevření dveří na mne vykoukla vitální a bodrá důchodkyně, která nejenom že pro některá slova neměla daleko, ale daleko víc mne překvapila její syrová upřímnost... Pokud byste čekali babičku z pohádky, čekali byste asi marně... Když mne uvedla do pokoje, který zároveň sloužil i jako věštírna, řekla mi, abych se posadil a chvíli se na mne až příliš moc zkoumavě dívala... Myslel jsem si, že je to nějaký rituál před samotným výkladem a když jsem viděl, že už už bere karty do ruky, endorfiny ze zvědavosti se vyplavily na povrch... Ale to pravé ořechové teprve mělo přijít... Já natěšený na výklad /můj první v životě/ mne ale rázem vyvedl z míry, když z ničeho nic při míchání karet paní Margita hodila kartami o stůl a povídá... "Tobě žádné karty vykládat nebudu, ty to nepotřebuješ...!" "Ale kvůli tomu jsem přece přišel!" opáčil jsem... Podruhé se na mne podívala a její pohled hluboce spočinul v mých očích a znovu mi opakuje stejnou větu: "Tobě žádné karty vykládat nebude, ty to nepotřebuješ...!" Přiznám se, že mne to tenkrát hodně zklamalo, a když jsem se zvedal k odchodu, najednou mě chytla za ruku a povídá... "Stav se pozítří, přines si karty, řeknu ti, co umíš..." Jenže zkuste někde v roce 2000 v Šumperku shánět vykládací karty... Ale podařilo se a dodnes je má schované jako cennou relikvii na své začátky... Byly to karty od Ivy Hüttnerové, které později vystřídaly cikánské karty až po dnešní karty Mystická Lenormand, ke kterým jsem rovněž přišel zvláštním způsobem... Ale vraťme se ještě do Šumperka... Když jsem karty přinesl, na stole voněl šípkový čaj a vedle byly sušenky a celkově mi prostředí sedělo víc, než před pár dny... Paní Margita mi klidným hlasem říká, abych se nyní na nic nesoustřeďoval a jen míchal kartami... Když jsme to dělal asi tak 5 minut, najednou povídá STOP!!! Tak jsem přestal... A opět mi říká, že zrovna na něco myslí, a že mám na to vyhodit karty a říci ji, co v nich vidím... Netušil jsem, že mi v duchu položila otázku na prožitou vlastní minulost, a že na mne je, abych přetlumočil, co v nich vidím... Míchal jsem a míchal až jsem je postupně začal rozkládat na stůl... Chvíli jsem se na ně jen tak díval a pomalu začal třesoucím se hlasem odvyprávět to, co jsem v nich viděl... Asi po 25 minutách mi Margita řekla, že už to stačí a opět se na mne podívala tím zvláštním hlubokým pohledem... A já znejistěl a tiše čekal, co bude dál... A ona začala potichu mluvit a slovo od slova mi dávala za pravdu to, co jsem sám v kartách viděl... Dokonce mi řekla, že jsem se ani v jednom místě nezadrhl a přesně popsal to, co prožila... A tento moment rozhodl o tom, kam jsem až došel za těch 25 let a kým jsem dnes... Ale stále i dnes mi karty při rozkladech dávají nové a nové informace... Je to jako bezedná studnice poznání, ale aby vám mohly karty úspěšně sloužit, je potřeba se o ně starat... Pravidelně je očišťovat a pokud možno, nedávat je z ruku, aby z nich nevyprchala vaše energie, kterou jste do nich vložili... Mé současné a zároveň poslední karty Mystické Lenormand si ke mně také našly neobvyklým způsobem cestu a to v době, cca v roce 2011, kdy mi je vlastně vybral můj syn Adam, tehdy ještě čtyřletý... Byli jsme se projít a já si šel koupit své první důležité karty a tak jsme navštívili knihkupectví u Džoudyho na I.P.Pavova, kde jich bylo vyskládáno snad 10 druhů / na tehdejší dobu/ a já si nemohl jako správná nerozhodná Váha vybrat... Až najednou můj syn zvedne ruku a povídá mi: "Tatinku, měl by sis vybrat ty nahože, ty hezký, co na mě koukají..." A já se zadíval tím směrem a byly tam... Přesně ty karty, které jsem chtěl, a které mi dělají radost i nyní, tedy už skoro 14 let... A než stačila p. prodavačka vzít židli, aby mi je podala, stalo se něco, na co jsme všichni koukali s pusou dokořán... Ty karty totiž samy od sebe s regálu najednou spadly dolů a tím mne na 100% ujistily, že ke mě skutečně patří... A to byl skutečný začátek mé současné práce, která se naplno rozjela s rokem 2016, mého poslání předpovídat budoucnost skrze karty... Nikdy nevíte, kdy se váš dar nebo dary projeví, kdy se probudí a to je na tom to tajemné a magické, protože najednou zjišťujete další a další souvislosti, věci a dary, které vám byly dány ať je to např. regresní terapie, čištění míst a odvádění duší anebo třeba exorcismus, kterému se už ale nevěnuji, nicméně v některém z dalších příspěvků se o něj s vámi podělím /velmi zajímavý příběh/... Od maminky zpětně vím, že mé dary se projevily už dříve, ještě když jsem byl malý, někdy od 6-7 let, ale je to pouze z jejího vyprávění, já sám si osobně vůbec nepamatuji... Ale je zajímavé pozorovat, jak si dokáže Vesmír najít tu správnou cestu, a vždy v ten příhodný okamžik udeřit hřebíček na hlavičku, i když vy sami nechápete, co se to vlastně děje a co se otevřelo... Ale dnes jsem za tuhle cestu rád, i když je občas vyčerpávající a chtěl jsem ji už několikrát vzdát... Potom se ale vždy odehraje něco, co mne vždy vrátí na tu mou původně předurčenou cestu a já vím, že chci i nadále pokračovat... Karty totiž nikdy nelžou, chybná může být pouze jejich interpretace... Pavel Adam