MERLINOVO ZAMYŠLENÍ/MERLINS CONSIDERATION
Nesnažte se žít životy druhých, nepřebírejte na sebe zodpovědnost za jejich činy, postoje nebo názory, obrátí se to jen proti vám, protože po čase začněte zjišťovat, že to přestáváte být sami sebou, jste jen nástrojem poskytujícím energii druhým v řešení jejich problémů nebo starostí.
Nesnažte se nikdy vědět příběhy druhých, šokovaly by vás, ztratili byste to poslední, co vám ještě zbylo. Vždy jen pocit vlastního nízkého sebevědomí, uplatnění nebo uznání vede člověka k tomu, aby přebíral zodpovědnost za druhé, žil jejich příběhy, stával se jejich součástí. Tím, že se chcete řešit problémy druhých, být jim nápomocni neznamená, že na konci sklidíte potlesk a uznání nebo pochvalu, ve většině případů se daná situace obrátí ve váš neprospěch, namísto uznání může přijít zasazený program viny, protože jste neudělali maximum.
Pomoc druhým totiž není totéž co vměšování nebo přijímání zodpovědni. Pomoc druhým je na základě jejich žádostí o pomoc, pokud je situace natolik vyhrocená, že to sami nezvládají, nicméně vměšování nebo přebírání zodpovědnosti je stavem, kdy naopak my vnucujeme proti vůli druhých svoji pomoc, většinou bez valného účinku, ale o to intenzivnější kritikou.
Ne vždy a za všech okolností je důležité žít životy druhých, bez možnosti pochopení a přijetí, že namísto pomoci je naopak spíše dusíme, svazujeme a činíme je závislými na nas samotných. Stejně tak jako pochopení životních příběhů nemá vzbuzovat lítost nebo naopak nenávist, ale spíše jen nezávislé naslouchání, neřešení daných problémů nebo starostí. Největším uvědoměním lidí, a hlavně to které se neustále porušuje je:
„JSTE ZODPOVĚDNI POUZE SAMI ZA SEBE A SVŮJ ŽIVOT...!!!!“
Platí to i v případě postojů rodičů k dětem, rodiče jsou zodpovědní pouze za výchovu, tedy pouze za výuku svých dětí k zodpovědnosti, samostatnosti, pořádku atd. Nejsou však zodpovědní za jejich úspěchy, za jejich prohry, mají pouze naslouchat, nesnažit se řídit a neustále kočírovat jejich životy. Neuvědomují si totiž, že tím jen dál rozvíjejí a posilují své zažité rodinné modely, omezování, ztrátu osobnosti apod. Platí to i opačně, ani děti by neměli žít životní příběhy a přebírat na sebe zodpovědnost svých rodičů. Stejné je to i v případě partnerských vztahů. Ani jeden z partnerů není povinný být zodpovědný za činy toho druhého. Může upozornit, ale nezasahovat, může nastínit svůj postoj, svůj názor, ale neměl by v žádném případě řešit jeho problémy. Je to taktéž o pochopení, protože jedině tak se mohou lidé ve vztazích naučit nebýt závislí na druhém, přestanou si stěžovat na to, na ono, nebudou muset druhého odsuzovat ani kritizovat. Stačí jen přijmout danou situaci nebo problém jako výzvu, ale přenechat plnou zodpovědnost na tom, koho se to týká.
V zásadě je to jednodušší než si mnozí myslí, uvedu malý příklad:
Partner přijde s tím, že něco chce, nebo respektive potřebuje, ale vy vidíte, že je to v daný moment větší sousto než může zvládnout. Vaše rady nepomáhají, partner Vás prostě nechce slyšet. Najednou se ale objeví problém, který souvisí s partnerovou žádostí mít danou věc. Mnozí v takové situaci zpanikaří, namísto argumentů nastoupí výčitky, hádky a krize je na spadnutí. Pokud se ale na chvíli zastavíte, najednou vidíte, že váš partner je vlastně jako malé dítě, které něco chtělo, ale najednou jakoby ztratilo tu zodpovědnost a hledá ji u vás. Nemusíte se zákonitě hádat (i když se asi druhý urazí), ale pokud možno v klidu, ale asertivně vysvětlete, že nenesete žádnou zodpovědnost ani povinnost cokoliv za partnera řešit.
Možná se to zdá být zvláštní příklad, ale je to skutečně tak. Vlastně i tato určitá konfrontace je pomocí druhému přijmout jeho zodpovědnost za své činy, před kterými se snaží uhýbat a vyhnout se jim. A navíc vy sami se naučíte jasně vyjadřovat své skutečné pocity a názory, za kterými jste rozhodni si stát.
Zodpovědnost vždy jen vede opět k zodpovědnosti. Pokud se začne vymykat kontrole, nastupuje skutečný problém, protože zatímco jedni neustále přebírají zodpovědnost, druzí tím ztrácí svoji vlastní a začínají vychytrale zneužívat právě ty, co se snaží přebírat jejich problémy.
Začíná tak neustálý a bludný kolotoč, ze kterého se dá jedině vystoupit buď určitou ztrátou sebe samých nebo ztrátou toho druhého, ale takovýto koloběh moc dlouho a dobře opravdu fungovat nemůže. Pokud nezasáhneme my sami, stejně nakonec zasáhne osud, Vesmír nebo vyšší moc a ukončí tento neustálý kolotoč. Přijde zastavení, pochopení a uvědomění, přijde možnost pochopení chyb a omylů a pokud ne, bude se vše znovu a tak dlouho opakovat, až všichni zúčastnění pochopí proč se jim neustále děje to, co se jim nelíbí a co jim způsobuje neúspěchy.
Buďte plně zodpovědní pouze za své činy, za své skutky, postoje, názory i slova a myšlenky. Pokud ale máte stále tendenci a touhu žít životy druhýchz, pak si ale přestaňte stěžovat na nepřízeň toho svého...
Do not try to live the lives of others, do not take on the responsibility for their actions, attitudes or opinions, it just turns against you, because after a while start to realize that it ceases to be yourself, you are just another tool in providing energy solutions to their problems or worries .
Do not ever know the stories of others, would have shocked you, you have lost the last thing you had left. They only own sense of low self-esteem, exercise or recognition leads men to take responsibility for others, lived their stories became a part of them. The fact that you want to solve the problems of others, to assist them does not mean that at the end you reap applause and recognition or praise, in most cases, the situation turns your detriment, instead of recognition may come embedded program guilt, because you have not done maximum.
Helping others is not the same as receiving interference or responsible. Helping others is based on their requests for help if the situation is so excessive, that it can not handle themselves, however interference or taking responsibility is a condition where the contrary, we impose on others against their will to help, usually without much effect, but more intense criticism.
Not always and under all circumstances, it is important to live the lives of others, without the possibility of understanding and acceptance that instead of help is rather to simmer, bind, and makes them dependent on ourselves. As well as understanding life story does not inspire pity or vice versa hatred, but rather independent listening, not solving the problems or worries. The greatest awareness of people, and especially that it is constantly violated is:
"You're only responsible for yourself and your life ... !!!!"
This is true even if the attitudes of parents to children, parents are responsible only for education, that is only for teaching their children about responsibility, independence, order, etc.., However, are not responsible for their success, for their losses, they have only to listen, do not try to manage and constantly Kočířová their lives. They do not realize is that it will only continue to develop and strengthen their ingrained family patterns, limitation, loss of personality, etc.. Opposite is also true, nor children should not live life stories and take on the responsibility of their parents. It is the same in the case of partnerships. Neither partner is required to be responsible for the actions of the other. May draw attention, but not to interfere, can outline your position, your opinion, but should not in any case to solve its problems. It's also about understanding, because only then can people in relationships learn not to be dependent on the other, stop complaining about it, to it, will not have second condemn or criticize. Just accept the situation or problem as a challenge, but leave the full responsibility on whom it applies.
In principle, it is easier than many think, Here's an example:
Partner comes with it, something that he wants or needs, respectively, but you can see it at the moment bigger bite than he can handle. Your advice does not help, you partner simply does not want to hear. Suddenly, however, a problem occurs that is related to your partner's application to have the matter. Many panic in such a situation, instead of arguments boards remorse, and quarrels crisis is imminent. But if you stop for a moment, suddenly you see that your partner is actually like a small child who wanted something, but suddenly seemed to have lost that responsibility and it is looking at you. You do not necessarily guess (although some types of accident), but if possible, at rest, but assertively explain that bear no responsibility or obligation for a partner to solve anything.
Maybe it seems to be a special case, but it is really so. Actually, this particular confrontation is helping others to accept his responsibility for his actions, before which it seeks to dodge and avoid them. And you yourself learn to clearly express their true feelings and opinions, for which you definitely do happen.
Responsibility always leads back to accountability. If it starts spiraling out of control, started a real problem, because while one constantly taking responsibility, the latter loses its own and begin to cunningly exploit just those who are trying to take over their problems.
It begins as a continuous vicious carousel from which you can only get off a loss either themselves or the loss of the other, but such a cycle too long and can not really work well. If we do not act alone, as this will ultimately affect the fate Universe or higher power and ends the constant carousel. Comes stop, understanding and awareness, understanding comes the possibility of errors and mistakes and, if not, it will be all over and so long repeat until all participants understand why they are constantly going on what they do not like and what causes them failures.
Be fully responsible only for their actions, for their deeds, attitudes, opinions and words and thoughts. But if you still have the tendency and desire to live lives druhýchz, but then they stop complaining about the adversity of his ...
Merlin