MERLINOVO ZAMYŠLENÍ
Lidské vnímání štěstí je stejně pomíjivé jako vnímání lásky. je pouhou iluzí, protože na to aby byl člověk šťastný, nepotřebuje nic jiného než vlastní víru, radost ze života.. radost ze sebe samotného. Štěstí je vrtkavé a pomíjivé, je odrazem emocí člověka v danou chvíli, nikdo nemá zaručené štěstí po celý život, pokud ho bude očekávat z vnějšku a nebude schopen ho nalézt v sobě samotném. Vždy, když jedna etapa života končí, něco odchází, je to proto, aby mohlo nastoupit něco nového, člověk se byl schopen posunout dál, protože to, v čem setrvával ho již nenaplňovalo. Ale než tohle lidé pochopí, budou i nadále procházet bolestnými situacemi, protože teprve skrze bolest se otevírá srdce lásce, ale té skutečné. Teprve ve chvíli bolesti člověk pokorně skloní hlavu a žadá za odpuštění, teprve v této chvíli je mu Bůh nejblíže, teprve v tuto chvíli vnímá sílu, lásky, něhy a soucítění.
Stejné je to i u lidí ať už duchovně smýšlejících nebo duchovně pracujících, co já pozoruji a jaké dostávám informace nejen od lidí samotných, je novým trendem v ezoterním světě být tím nejchytřejším, být tím, kdo má ze všech tu skutečnou a jedinou pravdu, vítězí "duchovní pýcha", hrdě posilující lidské ego. Není náhoda, že v poslední době se nejen z vlastní zkušenosti, ale i od druhých dozvídám, že nejvíce "duchovně pyšných" je z řad léčitelů. Množí se manipulace, zastrašování, sklouzávající až do určitého zneužívání druhých. Ale i tahle rivalita, konkurence je pouze zrcadlem jací jsme uvnitř,kam jsme posunuly své schopnosti a dary, kam až jsme schopni zajít, jen abychom dosáhli toho, čeho ve skutečnosti chceme. Ti, co "pomáhají" druhým právě tímto způsobem, jsou sami nemnohdy vystaveni vlastní vnitřní nespokojenosti, touze po uznání a úspěchu, moci a nadvládou, své emoce, životy nemají absolutně v rovnováze, jejich energie jsou nestabilní a dokonce i negativní. Nosí před druhými stejně jako před klienty své "masky" duchovně vyspělých bytostí, ale stejně nakonec jejich maska spadne.
Dalším tématem, které ke mně v posledních dnech dolehlo byla otázka: "Proč jsou lidé nesoucitní a nepokorní?" Tak jak je celosvětově vnímáno lidství, mocenské, náboženské, rasové boje, tak se vytváří negativní obal hrubo-vibračních sfér kolem planety, která je tím zatížena, připočteme-li k tomu, i to jak sami s planetou zacházíme, devastujeme a ničíme cenné zdroje. Tak jak tento negativní obal houstne, dopadá temnota, zlo, nenávist, chamtivost na lidstvo jako na takové, lidé jsou závislí na materiálních hodnotách, na vztazích, na rodičích, přátelích. Přestávají být zodpovědni sami za sebe, ale naopak pohlcuje je strach a obavy z neúspěchů, nelásky. Proto jim chybí soucítění ve druhých a ke druhým, protože to neznají. Soucítění znamená vnímat to, co jiní prožívají, umět jim naslouchat, pomoci, pokud si o pomoc požádají, ale nezasahovat jim do jejich prostoru, do jejich životů. Být jim nablízku, ale neposuzovat je, nekritizovat, nebo se nesnažit za ně cokoliv řešit. Svět se pomalu rozděluje na 3 skupiny. První skupina jsou naprosto a přesvědčivě "pozitivní" lidé, tělem i duchem, dokonce i svou myslí, za každou cenu, se snaží vidět jen to pozititvní, bez toho, co tomu předchází. Druhou skupinou jsou "neutrálové", většinou ti, kteří teprve hledají sami sebe, občas sklouznou ze své cesty, aby se na ni vrátili. Snaží se řešit své chyby, ale nevyhledávají žádné skupiny, žádné spolky, snaží se všemu přijít na kloub sami. Třetí skupinou jsou "negativisté". Hrůzu, negace vidí úplně ve všem, svazuje je strach z čehokoliv, ve všem vidí již dopředu neúspěch, ovládají je pouze negativní emoce. Ta třetí skupina je bohužel v současné době tou nejpočetnější. I ten kdo hlásá, že je pozitivní, že je svobodný, že není závislý má své 13 komnaty, které před druhými skrývá.
Jen pokora a víra může v každém vzbudit tu skutečnou sílu, upřímnost a pravdu k sobě samotnému. Odvahu nebát se vykročit novými směry, nebýt jen poslušnou ovcí, nebýt závislý na lásce, pochopení, úspěchu, uznání. Jen takoví lidé mohou dokázat víc, než je jim přisuzováno.
Stejné je to i ve vztazích mezi muži a ženami. většina očekává od druhých náklonnost, sympatie, pochvalu. Snaží se skrze svá ega zapůsobit. Ženy se vyrovnaly mužům, převzaly i určité jejich role. byla mi položena otázka: "Existuje skutečné přátelství mezi mužem a ženou?" Ano existuje, ale pouze v případě, kdy přestáváte jeden druhého brát jako objekt sexuálního zájmu, vnímáte ho jako bytost, jako jedinečnou bytost. Existují pouhá přátelství, ale i ta se mohou občas zvrtnout. Vždy stejně jako u jiných vztahů je to "karmickou záležitostí". Z nějakého důvodu je pouze vytvořeno pouto přátelství, věrnosti a spolehlivosti.
Já sám osobně mám jedno heslo: "Ta, která se mi líbí a já ji, jsme si navzájem sympatičtí a je nám spolu fajn neznamená ale, že se musíte vzájemně chtít..."
Pokud i nadále budou vztahy mezi lidmi pouze povrchní, závislé a manipulativní, založené na sexuální přitažlivosti, chtění a očekávání nelze předpokládat, že budou čisté, láskyplné, přátelské a spolehlivé... Že budou jen o tom ...prostě být spolu, ale přesto svobodní..."
Merlin