NAŠE DUŠE
Celý den o tom přemýšlím, poté co v noci vyřknu. Odkud pocházím a co je mým úkolem? Nemám tušení. Jsem si jistý, že má suše pochází odjinud, a tam se také hodlám vrátit. Kdo se dívá mýma očima? Co je duše? Nemohu se přestat ptát. Kdybych ochutnal aspoň malý doušek té odpovědi, byl bych schopen z tohoto vězení pro opilé. Nebyl jsem tázán, jestli chci do tohoto světa vstoupit a nebudu tázán, kdy budu chtít odejít. Ať mne sem přivedl kdokoliv, bude mě muset zavést domů. Džaláluddín Rúmí
Duše žije v rovině duší. Je to dimenze světla a vibrací, které jsou blíže Jednotě, Zdroji, Bohu, Všemu co jest než je rovina Země. Naše duše je naplněná duchem. Duch je vědomí, které prostupuje naší duší a dává jí život právě tak, jako naše duše prostupuje nás a dává nám život. Naše duše je prostředníkem, přes nějž nás Duch může dosáhnout. Je to spojnice mezi Duchem a naší osobností.
Naše duše není od nás oddělená, je to část nás samých. Při navazování spojení s duší vlastně jen poznáváme sebe sama jako duši. Je stvořena ze světla a je vtělením lásky. Zvládá mistrovsky svou rovinu. Aby mohla naplnit své poslání, potřebuje stát se mistrem také ve fyzické rovině.
Láska duše je stálé, konzistentní vyzařování Univerzální Přítomnosti Lásky, která je samou podstatou vesmíru. Láska duše je stav bytí jako součást jednoty- kdy jsme přijímáni a přijímáme, jsme milovaní a milujeme a kdy jsme spojení s větším celkem, jehož jsme neustálou součástí.
Součástí jejího úkolu je posílat světlo do naší osobnosti, mysli, emocí a vnést její větší světlo a rytmus do všech těchto oblastí. Naše osobnost je naše duše, tak jak existuje v pozemské rovině ve světě forem a hmoty. Úroveň našeho duchovního vývoje je dána mistrovstvím, jehož duše dosáhla v rovině Země. Toto její mistrovství v pozemské rovině zase vychází z naší schopnosti sjednotit se s ní a poznat a naplnit její cíle a poslání.
Ve většině literatury se používá název Vyšší já a duše jako vzájemně zaměnitelné. Vyšší já je však dále definované jako já, které zná a naplňuje cíl naší duše. Setkává se s jednotlivými částmi naší osobnosti, připraví je na kontakt s duší a dá jim novou vizi. Začíná spolupráce.
Naše osobnost se skládá z mnoha částí, např. poslušná část, rebelant, vnitřní rodič nebo dítě, důvěřivá či strachuplná část a mnohé další. Tyto dílčí já se nazývají podosobnosti nebo také části osobnosti.
Většinu svých podosobností jsme si rozvinuli již během našeho mládí. Představují dávná rozhodnutí, jak nejlépe jednat a kým být. Vycházejí z toho, kým jsme v dětství byli, v jakém prostředí jsme vyrůstali a jaké jsme tenkrát měli cíle. Představy těchto podosobností o nás i o tom, co chceme vytvořit, mohou být už roky zastaralé.
Když chceme ve svém životě udělat nějakou změnu, objevíme nejspíš jednu nebo více podosobností, se kterými bychom měli promluvit, seznámit je se svými novými plány a požádat je, aby nám při jejich naplnění pomohly.
Kdykoliv v sobě ucítíme nějaký odpor vůči kontaktu se svou duší nebo vůči svým novým cílům, věnujme nějakou dobu objevování těch podosobností, jejichž obavy, pochybnosti a starosti musí být vyslyšeny a vyléčeny.
Plně rozvinutá a integrovaná osobnost se stává pro duši nástrojem naplnění jejich cílů. Taková osobnost je více než osobností, stává se Vyšším já. Spojením mysli, emocí a těla- bytí svým Vyšším já- je však jiné, než být svou duší. Naše Vyšší já je dokonalým nástrojem, pomocí něhož se může duše projevit v rovině Země. Jako Vyšší já naplňuje poslání své duše, místo následování žádostí naší osobnosti. Svým Vyšším já jsme vždycky, když se spojíme se svou duší a jdeme za jejími cíly.
Abychom došli osvícení, nemůžeme sedět a čekat, až nás naše duše nakontaktuje a udělá všechnu práci za nás. Naše duše je ve stavu hluboké meditace. Většina její pozornosti směřuje vzhůru, do vyšších realit ducha, čistého Božího světla, dokud nejsme připraveni obrátit její pozornost na sebe.
Ačkoliv k nám neustále vysílá vlny energie, jakmile si jí více začneme uvědomovat , mění se i její charakter spolupráce s námi. Pak můžeme používat její stimulující, očistnou a transformující energii ke svému duchovnímu růstu.
Musíme si přitáhnout pozornost své duše. To za nás nikdo jiný nemůže udělat. A to uděláme svým rozšířeným vědomím, snahou stát se svým Vyšším já, duchovně růst a probouzet své tělo světla. Svou duši si přitáhneme pomocí záměru vůle a záměru chápat dění- život v našem nitru jako skutečné.
Když se vědomě spojujeme se svou duší a stále více ji vědomě vtahujeme do svého života , pak nám ona začne věnovat více své pozornosti a energie. Pak se náš duchovní růst urychlí. Propracováváme se z pozemské roviny "vzhůru" a naše duše zase z roviny duší "dolů". Když se prolínáme se svou duší, můžeme do sebe vstřebávat duchovní poznání, které je uvnitř a kolem jejího těla. Náš každodenní život se zlepší .
Naše duše zná Boží plány pro lidstvo a veškerý život a zná také tu jeho část, kterou v něm sehráváme my. Když naše duše posílá světlo dolů, zažívá sebe sama prostřednictvím našeho pozemského vědomí. Máme-li osobnost, která na ni čím dál tím lépe reaguje, může se úspěšně skrze nás projevit. Naše duše pak může naplnit své vyšší poslání, zvládnout a vnést více světla do světa forem a hmoty, v němž žijeme.
Když se prolínáme se svou duší a vyzařujeme její energii do svého života, velice tím sloužíme celému lidstvu. Stáváme se totiž šiřitelem duchovní energie. Prostřednictvím kontaktu s duší můžeme vyzařovat lásku, světlo, krásu a radost ke všem ostatním.
Zpracováno dle knihy: Láska duše od Sanaya Roman