NERAĎTE, KDYŽ VÁS O TO NEŽÁDAJÍ...
02.10.2013 07:36
Pomáhejte a řaďte pouze tehdy, když o to dotyčný vysloveně požádá (ach, pečlivé mámy provozující opičí lásku, čtěte tuto kapitolu s otevřeným srdcem). Lidé s radami i tak většinou nic neudělají! Vyslechnou si je, kde-tu si něco přečtou a začnou zdravě žít, ale za nějaký čas jsou tam, kde i byly. Většinou i tak ani nepotřebují poradit, pouze se vyprávět.
I kdyby třikrát do dne stejnými větami, jen jiným lidem. Na západě na to mají psycholog...ů a psychoterapeutů. Na Slovensku je po ruce levnější varianta - pivní kamarád, kávičková kamarádka. Drzejší se dokonce nestranně vykydávat svou žumpu i neznámým lidem (vám napadli jako první důchodci, já jsem to nenapsal), majíce ve zvyku pustit své nářky komukoliv, například na poště nebo v autobuse. A oběť má z toho za chvíli hlavu jako meloun. Je jen otázkou času, kdy i ona chytne tento nemocný způsob terapie. Takto se bude planeta zaplňovat chodícími negativními atrapami lidí, všichni se budou stěžovat všem. Tudy cesta nevede. Naštěstí jsou tu pochodně, které pochopily, procitli, zamysleli se, řeší, opravují, ukazují cestu.
Na esoterických festivalech jsem potkal různých "guru". Někteří brali za přednášky nehorázné sumy, prodávaly své knihy za takové ceny, až se mi převraceli zorničky. Ano, z chudoby se dají vytěžit vždy největší peníze. Pro chudobu duše dnešní doby to platí dvakrát tak . Ale byli i tací, kteří došli do stejného bodu jako já: "Pavlík, už to necítím. Nechce se mi chodit mezi lidi a dělat přednášky. Všechna slova, co vyslovím, se mi zdají plechové. Děláme duševní partizánčinu, bojujeme s větrnými mlýny. Mělo by se to dělat komplexně, přes školy. "
Všiml jsem si totéž. Po letech jsem přišel do téhož města a specifické problémy jakoby se pohnuly jen o vlásek. Tatáž nenávist k otci, který "ublížil", neměnící se odpor k frajer, který podvedl, tytéž přibrat těla signalizující nicnedělání, tytéž strachy. Lidé, už to konečně pochopte - vše je na vás! Nikdo jiný to za vás neudělá. Můžeme se navzájem pouze postrčit, motivovat, nasměrovat, ale všechnu práci musí provést i tak každý sám.
Když se mě někdo ptá o radu, řeknu mu svůj názor na věc. Snažím se najít místo, přes které bych věděl dotyčné duši píchnout malou dávku motivace, která pomůže hledat nejjednodušší řešení problému, a úsměvu. Naše cesty se rozejdou požehnáním, no hlavy si vyměnit nevíme. Ale když se stane, že mi někdo roky vypráví stále totéž a nic s tím nedělá, přestávám mluvit. Vážím si svůj čas, vrbou pro takovou osobu, která se i po tolika zaklepání života odmítá probudit, se může stát i někdo jiný. Nebyl jsem pro něj ten správný stimul, nic se neděje. Přesvědčování druhých o cíli může totiž svádět z cesty. Proto pokud vás tato kniha irituje, zavřete ji. I já tak činím. Nehádám se, nerozčiluje se, ale respektuji. Všech.
S láskou. Smyslem povolaných je působit, a ne hádat se. Do hloubky kopou jen hloupí. Staňte se rádci, ale jen tehdy, když vás o to požádají. Teprve pak se proměňte na ty nejlidštější psychology, jakými se jen dokážete stát. Jemnými, mluvícími v pár větách všechno. Naslouchajícími a posouvajícími. Staňte se učiteli, kteří ztichnou, když vycítí, když někteří jejich "studenti" potřebují nejprve projít vlastní cestou a najít sami sebe. Každý člověk musí vstoupit do svých propadlišť, každá část populace musí projít vlastní odyseou.
Nečekejte, že vaši "žáci" budou vašimi kopiemi a budou vyznávat vámi vyzdvihovány hodnoty. Někteří "vůdci" totiž vidí svou roli ve společnosti spíše jako šíření vlastních ideologií než jako službu v duchu skutečných mentorů. Je potřebná pravá moudrost, aby se člověk stal skutečným učitelem, který se raduje spíše ze vštěpování než ze svého ztělesňování. Moudrý není to ten, který se předvádí vědomostmi, ani ten, který přemlouvá. Moudrý v první řadě rozumí.
Buďte šťastní, Hirax
Text je úryvek z knihy Slabikář štěstí
(zdroj: www.eldhwen.sk)
I kdyby třikrát do dne stejnými větami, jen jiným lidem. Na západě na to mají psycholog...ů a psychoterapeutů. Na Slovensku je po ruce levnější varianta - pivní kamarád, kávičková kamarádka. Drzejší se dokonce nestranně vykydávat svou žumpu i neznámým lidem (vám napadli jako první důchodci, já jsem to nenapsal), majíce ve zvyku pustit své nářky komukoliv, například na poště nebo v autobuse. A oběť má z toho za chvíli hlavu jako meloun. Je jen otázkou času, kdy i ona chytne tento nemocný způsob terapie. Takto se bude planeta zaplňovat chodícími negativními atrapami lidí, všichni se budou stěžovat všem. Tudy cesta nevede. Naštěstí jsou tu pochodně, které pochopily, procitli, zamysleli se, řeší, opravují, ukazují cestu.
Na esoterických festivalech jsem potkal různých "guru". Někteří brali za přednášky nehorázné sumy, prodávaly své knihy za takové ceny, až se mi převraceli zorničky. Ano, z chudoby se dají vytěžit vždy největší peníze. Pro chudobu duše dnešní doby to platí dvakrát tak . Ale byli i tací, kteří došli do stejného bodu jako já: "Pavlík, už to necítím. Nechce se mi chodit mezi lidi a dělat přednášky. Všechna slova, co vyslovím, se mi zdají plechové. Děláme duševní partizánčinu, bojujeme s větrnými mlýny. Mělo by se to dělat komplexně, přes školy. "
Všiml jsem si totéž. Po letech jsem přišel do téhož města a specifické problémy jakoby se pohnuly jen o vlásek. Tatáž nenávist k otci, který "ublížil", neměnící se odpor k frajer, který podvedl, tytéž přibrat těla signalizující nicnedělání, tytéž strachy. Lidé, už to konečně pochopte - vše je na vás! Nikdo jiný to za vás neudělá. Můžeme se navzájem pouze postrčit, motivovat, nasměrovat, ale všechnu práci musí provést i tak každý sám.
Když se mě někdo ptá o radu, řeknu mu svůj názor na věc. Snažím se najít místo, přes které bych věděl dotyčné duši píchnout malou dávku motivace, která pomůže hledat nejjednodušší řešení problému, a úsměvu. Naše cesty se rozejdou požehnáním, no hlavy si vyměnit nevíme. Ale když se stane, že mi někdo roky vypráví stále totéž a nic s tím nedělá, přestávám mluvit. Vážím si svůj čas, vrbou pro takovou osobu, která se i po tolika zaklepání života odmítá probudit, se může stát i někdo jiný. Nebyl jsem pro něj ten správný stimul, nic se neděje. Přesvědčování druhých o cíli může totiž svádět z cesty. Proto pokud vás tato kniha irituje, zavřete ji. I já tak činím. Nehádám se, nerozčiluje se, ale respektuji. Všech.
S láskou. Smyslem povolaných je působit, a ne hádat se. Do hloubky kopou jen hloupí. Staňte se rádci, ale jen tehdy, když vás o to požádají. Teprve pak se proměňte na ty nejlidštější psychology, jakými se jen dokážete stát. Jemnými, mluvícími v pár větách všechno. Naslouchajícími a posouvajícími. Staňte se učiteli, kteří ztichnou, když vycítí, když někteří jejich "studenti" potřebují nejprve projít vlastní cestou a najít sami sebe. Každý člověk musí vstoupit do svých propadlišť, každá část populace musí projít vlastní odyseou.
Nečekejte, že vaši "žáci" budou vašimi kopiemi a budou vyznávat vámi vyzdvihovány hodnoty. Někteří "vůdci" totiž vidí svou roli ve společnosti spíše jako šíření vlastních ideologií než jako službu v duchu skutečných mentorů. Je potřebná pravá moudrost, aby se člověk stal skutečným učitelem, který se raduje spíše ze vštěpování než ze svého ztělesňování. Moudrý není to ten, který se předvádí vědomostmi, ani ten, který přemlouvá. Moudrý v první řadě rozumí.
Buďte šťastní, Hirax
Text je úryvek z knihy Slabikář štěstí
(zdroj: www.eldhwen.sk)