PŘEHODNOCENÍ SEBE SAMA...
Když se minulost neléčí, zničí naše životy. Pohřbí naše jedinečné dary, naši tvořivost a náš talent. A když tyto Části nás samých zůstanou nepřijaty, stagnují v nás: používáme je proti našemu světu, místo abychom s nimi žili v harmonii. Myslíme si, že se na svět zlobíme, že bychom jej chtěli změnit, že kdyby byl jen trochu jiný, mohli bychom uskutečnit své sny. Ale to my se musíme změnit. Zlobíme se na sebe, že nejsme vytrvalí, že nectíme božské síly, které jsou v nás, že si nedovolíme vyjádřit se tak, jak bychom toužili. Myslíme si, že se zlobíme na své rodiče, že nás v dětství omezovali, a zlobíme se na sebe, že pokračujeme v tomto omezování. Je to jako kdyby nás někdo před mnoha lety strčil do klece a i když tady ta klec teď už dávno není, pořád ještě bojujeme proti jejím mřížím. Klec jsou omezení, která jsme si sami naložili, naše pochyby o sobě a náš strach. Učili nás, že jít za svými sny je těžká dřina. Možná jsme nepochopili, že je ještě mnohem těžší žít den za dnem s vědomím, že jich nedosáhneme. Zůstaneme bez touhy, která je klíčem k naplnění našeho plného duševního
potenciálu. Zůstáváme se zoufalstvím, které se pomalu vrství a projevuje v našich tělech jako nemoc a v naší psychice jako vztek. Když nejsme ochotni uzavřít smír s minulostí, prostě vlečeme své zoufalství a svůj vztek do budoucnosti. Síla podívat se jasně na svou minulost a znovu získat pelety sebe sama, kterých jste se
vzdali, leží ve vás. Jediné co musíte udělat, je zavřít oči, ponořit se do sebe a ptát Sílu, kterou potřebujete, máte, ale objeví se, jen když vaše touha změnit svůj život je silnější než touha zůstat stejný. Vždycky je jednodušší obviňovat za stav svého života jiné. Když ztratíme kontakt se sebou, ztratíme kontakt se svým božstvím, a protože si nedůvěřujeme, začneme věřit, že nemůžeme důvěřovat ostatním lidem. Pro některé lidi je bolest z minulosti tak velká, že dojdou k přesvědčení, že jediný způsob, jak se s tím mohou vyrovnat, je obviňovat a popírat. Musíte uvítat svou minulost, pokud chcete změnit svou přítomnost. Jestli chcete
vyjádřit své touhy, musíte být zodpovědní za všechno, co nalezlo místo ve vašem světě.
Když chcete vidět něčí budoucnost, často stačí pohlédnout na jeho minulost. Minulost nás vede k závěru, že všechno, v co můžeme v budoucnosti doufat, je jen variace na to, co už máme. To většinu lidí zastaví. Zatmí to jejich vidění a jejich sny zatím uniknou. Rozhlédněte se kolem a uvidíte, že většina lidí zůstává stejná. Můžete se na jejich život podívat teď a potom znovu za dvacet let, a uvidíte jen mírně odlišnou variaci na stejné téma. Naše zásadní
problémy, ať už jsou v oblasti sexu, zdraví, vztahů, bohatství či kariéry, často zůstávají během celého života dominantní. Naše minulost formuje to, co říkáme, co vidíme a jak žijeme. Někteří
z nás za sebou vlečou nejen svou vlastní minulost, ale i minulost svých rodičů. Bolest se předává z generace na generaci, a pokud se neřeší, nikdy ten cyklus nezlomíme.
Začneme zavrhovat části sebe sama kvůli svým zásadním názorům, které jsou často svázány s našimi rodinami a časným dětstvím. To, co naši rodiče udělali či neudělali, má na naše životy obrovský vliv. Naši opatrovníci a učitelé také Přispěli k tomu, jací jsme dnes. Bolest, kterou zažíváte, když jsou vám dva, pět či osm let, je hned pod povrchem vašeho vědomí.
Spousta lidí se rozhodla, že nechce být jako jejich rodiče. Všichni ale musíme uznat, že jsme strávili roky vstřebáváním pozitivních i negativních vlastností svých rodičů. Naši rodiče dělali to nejlepší, co mohli, aby nám předali svou minulost. Nemůžeme změnit způsob, jímž jsme byli vychováni, ale když jsme ochotni hledat ve svých zkušenostech poučení, budeme schopni vidět, že každá událost nám poskytuje možnost učit se a růst. Někteří z nás se rozhodnou žít v iluzi, že zlé věci se nemohou stávat z dobrého důvodu. Ale bolest má smysl. Učí nás a vede k vyšším stupňům uvědomění.
Abyste ze své minulosti mohli čerpat moudrost a svobodu, musíte převzít odpovědnost za všechny události, které se ve vašem životě staly. Převzít odpovědnost znamená být schopen říci sám sobě: „Udělal jsem tohle." Je velký rozdíl mezi světem, který dělá něco vám, a tím, když vy něco děláte sám sobě. Když převezmete odpovědnost za události svého života a za svou interpretaci těchto událostí, vstoupíte ze světa dítěte do světa dospělých. Když přebíráte odpovědnost za svou činnost či nečinnost, měníte dějovou linii z: „Proč já?" na: „Stalo se mi to, protože jsem se potřeboval poučit. To je část mé cesty."
Podle Nietzscheho nepřát si svou minulost znamená přát si, abychom existovali. Je téměř nemožné posunovat svůj život patřičným směrem, dokud se nevyrovnáme s minulostí. Každá
významná událost v našich životech mění způsob, jakým se díváme na svět i na sebe.
Myšlenka na připomenutí si celé naší minulosti je často přemáhající. Ale ;e podstatnou částí procesu. Naše minulost je požehnání, které nás vede a učí, a přináší stejně tolik pozitivních
poselství jako těch negativních. Naše bolest může být naším největším učitelem.
Přebírání odpovědnosti je obrovský úkol. Řada z nás je ochotná převzít odpovědnost za to dobré, co jsme ve svých životech stvořili, ale často se nám nechce převzít odpovědnost za to
špatné. Když převezmeme odpovědnost, můžeme být posíleni ke všemu. Dokonce i když se cítíme zahanbeni či uraženi něčím, co se stalo, můžeme najít mír ve vědomí, že nám to nějak pomůže splnit své sny či usměrnit cestu své duše. Můžeme se na sebe podívat a říci: „Svět je mé plátno a já nakreslím tuto událost do svého života, abych si odnesl cennou lekci." Staneme se zodpovědnými za všechno, co se přihodí. Říkáme světu: „Já jsem zdroj mé vlastní reality."
To je místo síly, odkud můžete měnit svůj život. Dokud nepohlédnete minulosti přímo do očí, bude pořád tady, bude do vašeho života vnášet neustále totéž. Abychom změnili své vnímání, musíme propátrat každý moment své minulosti, dokud nenajdeme silnou interpretaci, která nám umožní převzít odpovědnost. Plýtváme cennou energií, když vymýšlíme důvody, proč něco není naší chybou. Je vždycky jednodušší obvinit někoho jiného za něco, co se nám v našem světě nelíbí, ale tato cesta nikam nevede. Vždycky cítíte bolest, pokud jste obětí okolností: bolest zoufalství a bezmoci. Ale žijete ve vesmíru, kde se všechno děje z nějakého důvodu. Najděte požehnání pro všechny události, které se ve
vašem životě staly, a najdete i vděčnost. Zažijeme, jaké to je, být požehnán. Každé slovo, událost a osobu, která dosud má emocionální náboj, musíme vysledovat, postavit se jí čelem, nahradit a přivítat. Potřebujeme sledovat své kroky zpět až ke genezi našeho emočního náboje. Pak čelit té události, přihlásit se k její realitě jako k části své minulosti. Musíme si být plně vědomi vlivu, jaký měla na náš život. Pak se na událost podíváme z odlišné perspektivy, což nám umožní nahradit své negativní pocity pozitivními. Převezmeme kontrolu nad svými životy tím, že si zvolíme své interpretace. To nám umožní uvítat svou zavrženou minulost a odpojit se od ostatních lidí.
Merlin (od: Debbie Ford)