PROČ NÁS TOLIK OVLÁDÁ STRACH?
20.04.2025 09:02
Každý z nás je ať už chceme či nechceme v životě opakovaně ovládán strachem /někdo dokonce setrvale - jde o tzv. chronický strach/, ale z čeho a odkud se vlastně strach bere a kde se rodí... Nejčastější otázka, na kterou ale valná většina z nás nezná skutečnou odpověď... Většina si totiž myslí, že za strachem stojí naše Ego, ale není to zase až taková pravda... Strach, který nás ovládá, ať už je to strach ze smrti, z vlastních existenčních důvodů, ze selhání, z neúspěchu, ale také strach z nedostatku, ze ztráty a opuštění se rodí v našem podvědomí, ale ve skutečnosti je náš strach ovlivňován tím, co duše prožila v minulosti /ať už v minulých životech a nebo v minulosti života současného/, respektive jde o prožité situace, ze kterých si duše vytvořila vzpomínku, ať už traumatickou z vlastní prožité fyzické smrti /utopení nebo pád z výšek, ale také smrt způsobená nehodami či přírodními katastrofami - minulé životy/, strach z bolesti a to jak fyzické /operace bez umrtvení či mučení minulý i současný život/, tak i psychické /týrání, zneužívání, vyhrožování či vydírání - minulý i současný život/, anebo ze situace, která pro ni byla bolestná, i když v ní duše sama fyzický život neztratila /finanční a materiální jistota, láska a vztahy, války či ztráta blízké osoby prakticky každý život včetně současného/... A právě tato prožitá vzpomínka se usadí v našem podvědomí /ve vědomí duše/, kde se pro ni vytvoří škatulka či šuplík a jak plynule procházíme životem, potkáváme nebo se setkáváme s podobně prožitými situacemi jako v minulosti a právě tato situace či daný moment v ní je oním spouštěčem, který opětovně otevře prožitou vzpomínku, nechá ji vyplout a promítne se do aktuálního dění... Nutné je ale dodat, že se duše rodí primárně beze strachu, ale se všemi dalšími dostupnými emocemi, ale v průběhu procházením různými životya hromadícími se chybami si postupně ve svém vědomí strach vytváří... Nicméně nejdůležitějším prvkem ze všech, které strach vyvolávají je OČEKÁVÁNÍ či možné HROZÍCÍ NEBEZPEČÍ a opět na popud vyplavených vzpomínek duše... Vzhledem k tomu, že je vědomí duše propojené s fyzickým tělem, projevuje se to i lidí na fyzické úrovni tím, že se projeví nervozita, napětí, vnitřní neklid, čímž se ve vydatné míře vyplavuje hormon kortizol a propadáme stresu, který silným projevem strachu a my mu zcela propadáme... To se nakonec projevuje i na fyzické úrovni zdravotními obtížemi či bolestivostí, kde je nejčastěji zasažena oblast zad - bederní /strach z nedostatku/, hrudní /absence sebelásky a lásky jako takové/, či krk /přílišná strach ze zodpovědnosti nebo její přebírání za druhé/, ale také štítná žláza a hlasivky /strach z projevu a potlačování našich skutečně prožívaných pocitů/, ale patří mezi ně i další orgány jako je žaludek, žlučník, játra, ledviny či střeva anebo močové cesty /se ze vztahů, lásky a sexuality, potlačované emoce vzteku, zášti a závisti či žárlivosti/... Jde tak o souboj duše a těla, kde za tím stojí naše nedostatečné sebevědomí, sebedůvěra, sebejistota či sebeúcta, stejně tak jako touha mít neustále všechno a všechny pod kontrolou, čímž si ale zase naše logická a analyticky zdůvodňující hlava vytváří s absencí víry, zapojeného srdce i intuice a důvěry ze strachu jeho další verze jako jsou úzkostné stavy, panické ataky, fóbie, zbabělost, obavy, pochybnosti i deprese, kterým nakonec sama podléhá... Dalším aspektem je příliš silná citová připoutanost k někomu nebo k něčemu, co bychom mohli ztratit, což se projevuje zejména ve práci, ve vztazích a rodinách či kolem majetku a finanční jistoty, kde jsou často zbytečné a neopodstatněné obavy o své blízké, o jejich zabezpečení, které samotný strach ještě více podtrhují... Mezi strachy se ale řadí i žárlivost a majetnické sklony, citové vydírání a manipulace a čím více máme oslabené sebevědomí i sebedůvěru a zpochybňujeme sami sebe, tím více jsme náchylnější k tomu, aby nás strach ovládal a řídil náš život, ale také je potřeba si uvědomit všechny dostupné zažité a nefunkční vztahové modely, vzorce, nastavené myšlenkové destruktivní programy, které se dědí z pokolení na pokolení a dál je přenášíme na své potomky, u kterých je náchylnost ke strachu větší, než byla u nás... Paradoxně si strach nevyhledává nás, ale my jeho... Tím, v čem se pohybujeme, s kým komunikujeme anebo čím se necháváme ovlivňovat a pohlcovat a nebo také tím, čemu až moc věnujeme svou pozornost, i když mnohdy nemusíme... Abychom strach dokázali ovládat, je potřeba pracovat na svém sebevědomí i sebejistotě a důvěře... Umět si nastavit jasné a pevné hranice, ale také se naučit říkat "NE", i když tím někoho nebo něco ztratíme... Ale ani tato ztráta není nakonec tolik bolestná, ale naopak prospěšná, protože si tím uvědomujeme vlastní sebehodnotu i sebeúctu... Nicméně když ale budeme strach stále odněkud očekávat, budeme jeho vězni a dál si ho potáhneme s sebou jako těžkou kouli na noze, které se horko těžko budeme chtít zbavit, ale nebude se nám to dařit... Jediným správným krokem je víra v sebe, ve vlastní vnitřní sílu i vůli se nevzdávat, protože to jsou přesně ty kroky, které v nás probudí odvahu i rozhodnost nenechat se strachem ovládat, ale dokázat se mu postavit čelem... Pavel Adam