SELHÁNÍ...
27.02.2025 14:01
Prakticky všechny duše si v průběhu svého vývoje a z minulých životů nesou karmické zátěže a úkoly /některé těžké, jiné střední a další téměř žádné/, ale nerodí se do pozemského života ani vyloženě špatné, ale ani vyložené dobré... vše závisí na tom, jak duše své lekce pochopila... Špatnost nebo dobro je vždy ovlivňováno prostředím, především tak rodinou, přáteli, školou a postupně se rozvíjejícím životem... Každá duše tak má na výběr, kterou cestou se rozhodne jít... "Ale jakou to má souvislost se selháním?" Pokládáte si pravděpodobně nyní tuto otázku... Souvislost to má především v tom, že o co víc se snažíme být právě těmi dobrými, o to víc nás nakonec postihuje selhání... Na začátku je vždy dobrá myšlenka nebo záměr, který se nám ale postupně vymyká kontrole... Snažíme se být pro druhé čím dál víc dobrými, pomáhat jim, sdělovat své postřehy nebo názory, ale neuvědomujeme si, že to neděláme z té nezištné dobroty /falešná iluze, že ano/, ale podvědomě proto, abychom dosáhli nějaké odměny a duše si tak připsaly cenné body pro jejich návrat domů a stanutím před karmickou radou... Ať už v podobě pochvaly, pozornosti a nebo v podobě očekávání, že to samé v budoucnu udělají druzí pro ně.... Postupně si ale přestáváme čím víc uvědomovat, že se to začíná až příliš míchat do naše obyčejného života a naše pomoc, postřehy nebo rady se stávají nevyžádanými... A my si stále myslíme, že jsme těmi dobrými do doby, než přijde ledová sprcha, odmítnutí nebo jakákoliv jiná reakce, než jsme čekali... Najednou nás zaplaví silné pocity selhání... Selhání, které navíc začnou ovlivňovat myšlenky, které ale neodkazují na naši chybu nebo opakované chyby, ale naopak nás podporují a utvrzují v tom, že jsme selhali a propadáme postupně do silnějších stavů sebeobviňování, že nestojíme za nic... Což dokonce může vést do stavů sebelítosti a vytvářených obětí a viněním těch, kteří naše ega srazili na kolena... Když selžete v každodenních věcech, není to zase až takový problém... Když ale máte pocit, že jste selhali v něčem naopak důležitém, je důvod se na chvíli zastavit, poodstoupit stranou a snažit se na tento moment podívat ze strany toho druhého nebo těch druhých... Nemusí to být hned, ale také nemá smysl si kolem toho vytvářet sérii domněnek a scénářů, které nám spíše zamotají naší logickou hlavu tak i srdce, než aby přinesly kýženou odpověď... Mně osobně se to stalo tento týden, kdy jsem přesně tímto způsobem udělal chybu a přiznám se, že ani vlastně netuším, proč jsem to udělal, ale my Váhy občas zbrkle zareagujeme a stačí nám k tomu i malý podnět, který v nás probudí to ego /i když jsem si ji vzápětí uvědomil a omluvil se/, ale možná tím ztratil osobu, která mi důvěřovala a považovala mne za přítele...A nebyla to bohužel jen tato chyba v našem přátelství... Ale je to pro mne cenná lekce, že kvůli vlastní ukvapenosti a zbrklé reakci můžete přijít o něco nebo někoho, na čem vám samotnému ve skutečnosti záleží a až později přichází uvědomění, že mohu být na jakékoliv duchovní a moudré úrovni, přijde někdo, kdo mne samotného jako učitel poučí... Moudrost je krásná, když se efektivně využívá v duchovní práci a má pomáhat a inspirovat druhé ať už skrze příspěvky nebo vypracované výklady... Ale skutečně by neměla až příliš zasahovat do normálního života... Pokud se jí totiž necháte až příliš pohltit, vymkne se vám kontrole a nakonec vás ovlivní natolik, že se ocitnete v bodu zlomu a přemýšlíte, zda má vlastně vaše poslání smysl... Přemýšlíte, jestli je to dar anebo prokletí vidět víc, než ostatní... A to přesně byla moje chyba... A v prvním momentě vystřídána pocitem vlastního selhání... Snažil jsem se být dobrým a moudrým natolik, že nakonec já sám docílím nevyžádaného postřehu a názoru, který vyvolá přesně tu reakci, kterou nečekám... Vesmír moc dobře ví, proč tohle všechno chystá a proč nám to neustále opakuje, jen my lidé to pochopit nechceme, prostě nad tím mávneme rukou, ale později se divíme, když ta samá zkouška přijde znovu... Ale všichni se učíme... A je jedno zda jste teprve duše probuzené anebo duše prastaré a moudré... Je po pouze o správném uchopení toho, čemu přikládáme větší váhu a naopak čemu váhu příliš nevěnujeme... A tím obě misky Vah dostat do rovnováhy... To je jedním z úkolů mé osobní vibrace čísla 8, docílit rovnováhy mezi duchovní prací a soukromým životem... Ale i když uděláte chybu nebo chyby a začnou vás ovlivňovat pocity selhání, zkuste se zastavit, uvědomit si přešlap nebo přehmat a najít sílu se omluvit... Je to sice velmi riskantní krok, kdy uděláte něco, kde si nejste vůbec jistí, zda přijde nebo nepřijde nějaká odezva... Ale zbavíte se tím pocitu viny, že jste pro to nic neudělali... Je lepší to udělat hned i za cenu toho, že žádná reakce nepřijde, ale čím víc budete omluvu odkládat, budete to nakonec vy sami, koho to bude užírat... Budete to vy, koho to bude trápit, kdo se bude obviňovat ze selhání a nakonec to budete vy, kdo přijde o to, na čem mu záleží a cesta zpět buď bude obtížná anebo už nemusí vůbec přijít... Všechno kolem nás je o rovnováze, které se stále v životě učíme ať už skrze nedorozumění, nepochopení, a i když jsme s druhými rozdílní v názorech nebo postojích, můžeme nakonec my sami pochopit, že je to náš vlastní léčebný krok k uzdravení a uvědomění si toho, že už nemusíme znovu selhávat, nemusíme být za každou cenu dobří, protože stačí jen naslouchat a respektovat druhé takoví jací jsou, ne jací chceme, aby byli... A platí to i naopak... Pavel Adam