STRÁNKA MERLINA I WEBOVKY PROCHÁZÍ PRZŘENÍM Z PROZŘENÍ...
Téměř na den přesně jsou to 4 roky, co vznikla tato stránka. Po 4 roky se tvářila jako stránka moudrého, sečtělého muže, s nadhledem sobě vlastním. 4 roky tato stránka plnila vaše každodenní životy, ale od zítřejšího dne bude všechno jinak. Opět jsme se rozhodl, tak jako již po několikáté v tomto roce, že přijdou změny. A proto od dalších příspěvků budu psát jinak, jinou formou, postavím se před vás ve své nahotě, se svými nejniternějšími skutečně prožívanými pocity. Postavím se před vás jinak, než jen formou moudrosti a nadhledu, jak jste byli zvyklí, protože jsem pochopil, že je to k hovnu... Stejně tak jako spousta duchovních knih, citátů, pouček a rad, jak dosáhnout toho a toho, jak dospět k tomu a tomu, jak navázat to a to. Chci vás inspirovat a nakopávat svými vlastními prožitky, inspirovat tím, co sám prožívám, co jsem zažil, s čím jsem se pral a peru, a to nejen sám v sobě, v čem jsem vyhrával a v čem jsem naopak prohrával, a věřte, že těch proher bylo daleko víc, než výher. Jak jsem dospěl k mnohým pochopením a souvislostem apod. Poslední měsíc mně totiž ukázal, že nejlepší inspirací je život sám. A jak mám já předávat dál lidem určitou naději nebo poselství. Jak mám naplňovat své poslání, pokud si to prostě do prdele neprožiju na vlastní kůži sám.
Z několika stran ke mně dolehly zprávy, že mé příspěvky jsou neveselé a že asi prožívám těžké životní období. Naplno prohlašuji, ano prožívám, ale kdo ne. Tenhle rok není totiž o ničem jiném, než o vybředávání z vlastních iluzí a lží, z vlastního sebeklamu. Jeden den bych rozdával úsměvy, obdarovával atd a další den stojím na balkóně, kouřím, a říkám si, že si ze mě asi "nahoře" rádi a často dělají prdel, a máte chuť "na skok", jenže se nacházíte jen ve 2. patře. Takže bych se nejspíš jen hezky pěkně dolámal. Budu psát, tak jak to cítím, ať se to někomu bude líbit nebo ne a ti, kteří mne znají osobně mohou potvrdit, že si servítky neberu, ale na druhou stranu mě překvapují lidé, kteří sedí, naslouchají a přitom ani z nejmenšího nejsou duchovního ražení. Nejsou jen pozitivní nebo negativní typy lidí. Nejsem negativista ani cynik, ale nejsem ani sluníčkář nebo srdíčkář. Zaujal jsem pozici "NEUTRÁLA". I poslední měsíc mne naučil více mlčet a více pozorovat, ale holou pravdou je, že když otevřu ústa, padají slova a věty, které ne každý chce slyšet, nebo ne každý chce přijmout. Jsem to ale prostě já a nemůžu za to, že jsou vaše příběhy, tedy ty skutečné napsány ve vašich očích. Mé nálady poslední měsíc jsou střídavě melancholicko-neutrálně-řešitelně-neřešitelné. Jo, řešil jsem hodně, hledal jsem spojitosti, hledat jsem nitky, chtěl jsem vědět a znát důvody. chtěl jsem stůj co stůj vědět příčiny. A přišel zlom, a že přišel... Utnul všechny moje neustále neřešitelné varianty (Váhy jsou na to experti), přestal jsem řešit kraviny a zbytečnosti a zjistil jsem, že mi k životu stačí jen to, že dýchám, že žiju, že mám práci, že mám kde bydlet, že mám hojnost, i když ne ve všem. Řešil jsem a řešil a přiznám se, občas k tomu sklouznu i teď, ale je to čerstvé a já se učím "NE-ŘEŠIT". Probudil jsem v sobě hluboko uložený strach, kdy se mi draly do očí slzy, nervozita mnou zmítala společně se strachem, musel jsem 6.6.2016 v 9:36 hod. sednout do auta a jet se projet přes půlku republiky (tímto zdravím Sušici), protože bych si jinak hlavu rozmlátil o zeď. Zažil jsem, co je neprožívat radost, nepřijmout, i když byla do očí bijící a spojená s novým životem a ve stejný den. Zažil jsem a prožil stavy, kdy nechápete, proč vás jiný vnímá jinak, než jaký jste, vidí ve vás něco jiného, než kým skutečně jste. A vy nechápete jeho a nechápete ani sebe.
I tohle jsem já. A právě touto formou vlastních prožitků, bez cenzury, chci být pro vás jinou inspirací, než jakou vám předkládá internet. Nic jiného vás totiž dál neposune, než vlastní prohry, vlastní bolest, strach o druhé nebo beznaděj či bezmoc. Nic vás neposune a nenakopne tak jako život sám. Mám jeden velký sen a věřím, že se naplní, i když mně bude třeba 60 nebo 80 let. Mým snem je jednoho krásného dne stanout na pódiu před stovkou lidí, kteří budou tleskat. A já tam budu stát a budu si to vychutnávat. Budu si vychutnávat své životní uznání, svůj životní úspěch, s pocitem naplnění uzavřu svůj životní příběh, protože právě ti lidé dole budou těmi lidmi, kteří za mnou přišli, aby se setkali s tím, kdo jim změnil jejich životy a byl pro ně inspirací. A já věřím tomu, že se tento sen splní a potom může v klidu umřít, protože budu vědět, že za mnou něco trvalého zůstalo.
Pokračovat budeme příště....
Pavel (Merlin)