SVĚT VÝKLADŮ Z POHLEDU KARTÁŘE
Čím dál více poslední dobou bují větší a větší nároky a požadavky na výklady karet. Proč to tak je, proč výklady namísto radosti spíše vyčerpávají? Proč lidé opakovaně nevnímají, co se jim snažíme sdělit? Nechápou nebo nechtějí pochopit? Stali jsme se pro ně jen dalším konzumním zbožím vedle jiných služeb?
V dřívějších dobách panovala jistá úcta, respekt k darům a schopnostem kartářů a věštců, nicméně za štricli másla, hrnek mléka lidé pokorně žádali o radu či náhled. Bohužel tak, jak to vnímáme my se ženou, je tomu naopak. Lidé cokoliv berou jako samozřejmost, protože to „POTŘEBUJÍ“, a protože to potřebují, tak my jim na úkor sebe samých musíme být k dispozici… Ano čtete dobře, „MUSÍME…!!!!“ Nejsme jediní, setkáváme se s tím u dalších kolegů a kolegyň. Lidé nečtou, nevnímají, nesnaží se pochopit několikrát opakovaným slovům, prostě jen „chtějí a potřebují“… Bez špetky respektu, úcty nebo pokory…
Vy máte svá jasně daná pravidla, že platba se neodesílá dopředu a vy ji tam přesto máte, že jsou daná jména a data narození a přesto vám přijde jedno z nich nebo vůbec nic… Že 3 otázky jsou 3 otázky a ejhle vy najednou ve 3 otázkách máte dalších 8 podotázek, ale přece pozor, jsou to 3 otázky. Pokud to dotyčnému nebo dotyčné sdělíte, jediné, co vám přistane, je omluva, ale při opravě svých 3 otázek zjišťujete vlastně, že dotyčný nebo dotyčná si z vás buď vážně dělá blázny, nebo vás zkouší nebo se vás snaží mermomocí dostat pod drobnohled Mudr. Chocholouška. Přesto ale máte stále danou trpělivost a snažíte se opět vše znovu a znovu vysvětlit. Nakonec dospíváte k závěru, že snad už jste skutečně buď zralí do blázince vy, nebo dotyční, kteří si objednávají výklady. Není to ale zdaleka to jediné, s čím se setkáváme. Je toho daleko víc, protože lidé přestávají respektovat naše životy, to, že i my jsme také lidé, i když obdařeni svými schopnostmi, pokud zrovna nevaříme nedělní oběd, nebo nemáme k vyřizování úřední či jiné záležitosti. Bohužel lidé si navykli tomu, že fungujeme a fungovat vlastně máme „NONSTOP“, nejlépe bez odpočinku, ranní snídaně, základních hygienických potřeb a o spánku vlastně ani nemluvě…
Naše soukromé životy jsou upozaděny, protože přece oni (rozuměj klienti, lidé) jsou přece ve větších problémech než my a „MY“ jsme tu přece od toho, abychom jim pomáhali, a co víc nejlépe zadarmo a ještě s pokornou vděčností, že nás vlastně oslovili. Slova prosím a děkuji se vytratily, jakoby zmizely v Bermudském trojúhelníku, jen jsme tu my, kteří máme splnit to, oč jsme byli „požádáni“… Kde ale končí ta pomyslná hranice úcty, respektu a začíná manipulace??? Stejné je to i s netrpělivostí, s jakou dokáží lidé uhánět a uhánět jak zběsilé polární saně k tomu, aby ve vás zažehli pocit viny z toho, že jste se jim dostatečně nevěnovali, že jste nesplnili termín a neuvědomují si to, že tu nejsou oni pro nás, ale my pro ně… Stejně tak jako nechápou a ani se nesnaží pochopit smysl význam výkladů, náhledů jejich cest, chtějí další a další nesmyslné odpovědi, chtějí další a další nesmyslná vysvětlení a razí heslo: UDĚLAL JSI MI VÝKLAD, TAK PROSTĚ FUNGUJ...“ To, že se kolikrát namísto slušnosti omezí pouze na: „DOBRÝ DEN, TAK VÁM DĚKUJI…., DĚKUJI ZA VÝKLAD...“ snad ani netřeba rozvádět. Denně jsou zaplněny e-mailové schránky zbytečnými urgencemi, ujišťováním, zastrašováním, lhostejností k vašemu soukromí, každý den jsou zahlceny vzkazníky otázkami, nad kterými ani nemá smysl se snad pozastavovat, ale zkuste těmto lidem odmítnout pomoc… Obrátí se to proti vám… Když si my nastavíme hranice a mantinely, jsme těmi, kteří jsou nevyrovnaní, zahlcení blbou náladou, jsme skeptičtí, zrovna se nám nedaří nebo nemáme srovnaný život.. Ale jste snad vy těmi, kteří za něj rozhodují, nebo ho žijete s námi anebo jen to jen tím, že pro vás nejsme ničím víc, než dalším dílkem tohoto zkorumpovaného konzumního způsobu života a zacházení tak se vším, s čím zacházíte vy sami, ale za co nejste schopni přijmout vlastní zodpovědnost?
Snažíte se získat víc informací, než které vám mohou být dány, neradi slyšíte pravdu, jen vás uklidní to, co lahodí vašim uším. Neodkážete přijmout fakt, že vše je stejně předem dáno a vy jste jen herci na této divadelní scéně, toužíte znát víc, než vám náleží. Nechcete se pustit starých křivd, bolestí i utrpení, i když do světa hlásáte, jak jste vše pochopili. Postrádáte smysl všeho v čem žijete, nesnažíte se být zodpovědní sami za sebe, ale s radostí přejímáte zodpovědnost za druhé… Snažíte se řídit životy jiným namísto sobě, nerespektujete základní pravidla, chcete a toužíte mít víc, nevěříte sobě, nevěříte ani výkladům, nevěříte a ujišťujete se u dalších xxxx dalších jen proto, že nejste schopni fungovat bez svých berliček, bez rad a návodů, jak vám má fungovat život.
Neuvědomujete si, že jste to pouze vy sami, kdo nám toto poslání a pomoc druhým ztěžuje, že jste to jen vy, kdo nás staví do role neúspěšných viníků za to, že vám výklady nevycházejí nebo nefungují.
Tlačíte nás neustále do jistých rohů a namísto toho, abyste s vděčností přijali energii vydanou, snažíte se ještě více ušetřit a nejlépe včera bylo pozdě a zadarmo!!! Je to přece dar a ten se nedá zpoplatnit. Stejné je to i u dalších dotazů a otázek, máte pocit, že musíme znát všechno, že jen my jsme těmi, kdo vám může pomoci, svou vlastní neschopnost a lenost spojenou s pohodlností, zavaleni obavami, strachem, záští k druhým i sobě očekáváte bezvýhradnou pomoc… Pomoc, které si ale nakonec stejně nejste schopni vážit, protože si v životě nevážíte ničeho. Je několik skupin lidí, které jsme se ženou vypozorovali, ale jen velmi malá část z vás si dokáže plně uvědomit a pochopit, že děláme při výkladech a nejen při nich maximum, že se snažíme objektivní formou zodpovědět cokoliv, o co požádáte, i když je to sebe nesmyslnější… Nicméně ale nejsme povinni odpověď na cokoliv, nejsme povinni odpovědět jen proto, že vy si to předplatíte dopředu zbrklostí a horlivostí… Pozapomínáte, že jsme také lidé, že jsme svobodné bytosti, ale vy nás díky škatulkám dnešní doby stavíte do role robotů, kteří „MUSÍ“ poslušně poslouchat příkazy… Přeskakujete jak žhavé uhlíky od mé osoby na mou ženu a naopak, neustále potřebujete jistoty, potřebujete znát odpovědi.
Ezoterní svět se hroutí, to není žádným tajemstvím, kolem nás odpadají kolegové, kteří ať už z těch nebo jiných důvodů odcházejí, končí, nebo byli stiženi nemocemi či náhlou ztrátou, dochází jim síly, inspirace a jejich dary jsou pozastavovány. Važte si toho, co se vám dostává, protože i když oba se ženou disponujeme vekou magickou silou, což vzbuzuje nenávist u jiných kolegů, čarodějů a mágů, i nás lidé začínají vyčerpávat, neustále se dokola odvíjející stejná vysvětlení, stejné otázky, stejná malost, stejná neschopnost….
Snažíme se s trpělivostí dokola a opakovaně znovu a znovu vysvětlovat, ale i my můžeme jednoho dne říct… „DOST“!
Ano vím, že tím opět vyvoláme jistou vlnu nevole, odsuzování, na druhou stanu neskonalé vděčnosti, pochlebování hraničící s análním horolezectvím, ale vězte, že my víme, kdo z fanoušku, příznivců laikistů je tím, kdo je upřímný, komu je to jedno, ale nechce být proti všemu a všem a vnímáme i ty, kteří jsou tu skutečně proto, protože hledají cestu a vězte, že pro ty jsme tu především.
Merlin a Morgana