TAJEMNÁ A DĚSIVÁ MÍSTA ČR

NOUTONICKÝ HŘBITOV (Noutonice – Velké Přílepy, ČR)

Pokud chcete navštívit opravdu strašidelné místo, vydejte na malý hřbitov u Noutonic. Nemá dobrou pověst. Ti, kdo ho navštívili, se tu setkali s řadou velmi podivných a racionálně nevysvětlitelných paranormálních jevů. Zvedají se tu náhlé poryvy větru, nezpívají tu ptáci, mezi náhrobky se vznáší světélkující mlha či chuchvalce temnoty. Na některých místech nelze pořídit fotografie, na některých, přeci jen pořízených fotografiích jsou vidět do kamene zakleté lidské tváře či bílá mlhovina. Hýbají se tu hroby. „Na hřbitově byly jasně slyšitelné podivné zvuky, kterých bylo skutečně požehnaně. Byly to hlasy, které nemohl nikdo vydávat, bylo to troubení auta jakoby od vchodu, kde ovšem žádné auto nestálo,“ uvádí v internetové diskuzi návštěvník s přezdívkou Hunter, tedy Lovec. Na noutonický hřbitov se vydal lovit přízraky s fotoaparátem. Místní lidé se hřbitovu zdaleka vyhýbají a před jeho návštěvou varují.

A třebaže tam žádné strašidlo nevyfotil, má o čem vyprávět: „Můj fotoaparát odmítal pořídit snímky některých hrobů,“ píše o kus dál.“ Vzpomíná také na tajemné kroky kohosi neviditelného, které, stejně jako jeho přátelé, za zdmi hřbitova zaslechl. O podobných věcech vyprávějí rovněž místní pamětníci. Zmiňují se o podivné světélkující mlze, pohybujících se hrobech nebo míhajících se stínech. Jasné příznaky, že zdejší mrtví, nebo aspoň někteří z nich, rozhodně neodpočívají v pokoji. Kdo to však může být? Přízrak mrtvé hraběnky? Pátrání v historii noutonického hřbitova nám připomene oběti moru i hroby skrčenců, kteří zde byli pohřbeni už v pravěku. A také jednu urozenou dámu, Barbaru Dlauhovesky von Langendorf, jejíž rod zde má hrobku. Byla to údajně právě ona, k níž se váže pověst o kříži na Kamýku ve Velkých Přílepech.

Ten připomíná tragický konec jejího života, kdy i se svým koněm z této skály spadla (či skočila) – a zabila se. Duše takových nešťastníků prý nenacházejí klidu ani po smrti, stávají se zbloudilými dušemi nebo přízračnými bytostmi a často se zjevují na místech spjatých s jejich životem a smrtí. Nešťastná hraběnka se tak může i nyní procházet mezi hroby na noutonickém hřbitově nebo se zjevovat na místě svého skonu. A třeba také na svém někdejším sídle, v zámku ve Statenicích. Ale tam asi sotva.

Řádí tu přízraky a mají k tomu údajně hned několik důvodů. Vesnice Noutonice tu existovala již v první polovině 11. století, kostel sv. Jana Křtitele pak od století 14. Díky své poloze kousek za vsí, na mírné, ale ve zdejší krajině dobře viditelné vyvýšenině se tomuto původně gotickému svatostánku říkalo „Na horkách“ a zcela určitě to bylo významné místo ještě před stavbou kostela. Možná tu kdysi stávala pohanská svatyně, snad jsou zde kdesi pod povrchem stále skryté i tajemné a dodnes odborníky ne úplně vysvětlené hroby skrčenců ze starší či mladší doby bronzové. Jsme také v krajině lidí knovízské kultury, známé lidskými oběťmi i kanibalismem a těžko dnes říci, jaká je kompletní nejstarší historie přímo noutonické lokality. A ta poněkud mladší? Ani ta nebyla úplně jednoduchá. Už podle toho, že se na hřbitov pravděpodobně pochovávaly oběti moru, ale údajně také a docela překvapivě i těla sebevrahů.

Merlin (Zdroj: Internet, www.moskyt.net)