Z jednoho slova se postupně stává začátek nové věty...
Z jednoho slova se postupně stává začátek nové věty, z jedné myšlenky se tvoří řetězec dalších a z popela vaší minulosti se rodí noví Fénixové, jste to ale vy, kdo jim dává možnost zrození skrze své srdce... Co je vám ukazováno, nechcete vidět... Co je k vám promlouváno, nechcete slyšet... Žijete v iluzích, klamete sami sebe, vnímáte jen to, co vám lichotí. Chcete chválu, ale zadarmo... Chcete peníze, ale za nic... Chcete lásku, ale bez vlastního přičinění... Chcete být Lvi, ale důvěřujete těm, kteří z vás dělají poslušné ovečky... Chcete být silní, ale jste slabí v maličkostech... Chcete jít za svými sny a cíli, ale necháte se zastavit první překážkou... Vašimi planými sliby se obhajujete před ostatními, zveličujete, zabarvujete a mlžíte v domnění, že vaše úskoky, faleš, předstírání a přetvářku nikdo neprohlédne... Stavíme se na vrchol, i když přesně v tu chvíli padáte strmým pádem dolů... Sníte, ale vaše sny vám nedávají smysl, protože v nich nechápete důležitost a poselství... Chcete znát moudrost světa, ale nedokážete pochopit základní osudové lekce a zkoušky... Chcete být šťastní, ale štěstí si nedokážete udržet... Chcete být inspirací pro druhé, ale od druhých se inspirovat nenecháte... Máte svůj rozum, ale už ne myšlení... Lidskost i úcta se vytrácí, rozplývá se jak ranní opar nad řekou, a s ní i všechna zákonitost, ve kterou jste jako děti věřili... Vidíte černobíle, nevěříte sobě, nevěříte druhým, přehlížíte faleš, ale soudíte poctivost... Naivitu si pletete s důvěrou... Jste lhostejní k těm, kteří potřebují vaši pomoc, ale svou pomoc vnucujete tam, kde o ni nikdo nestojí... Chybí vám vůle, víra, vděčnost i odvaha a necháváte se sebou manipulovat těmi, kteří jsou níž než vy sami... Nechápete vztahy, nechápete bytosti kolem sebe, nechápete ani sami sebe, ale chválíte se jen proto, abyste na sebe strhli pozornost... Hrbíte záda před těmi, kteří vám hodí hrst pamlsků nebo drobných... Vyžadujete hranice od druhých, ale sami je neumíte nastavit... Snažíte se vynikat, ale jen proto, abyste mohli soutěžit a vzbuzovat v ostatních závist... Čtete věty, texty, články, aniž byste vnímali jejich hlubší význam a poselství... Neděláte to, co byste chtěli, ale děláte to, co je po vás vyžadováno... Chybí vám radost a spontánnost, kde je hledáte v médiích, kinech, u TV a když máte být spontánní, stydíte se... Osočujete druhé, aniž byste si ověřili skutečnou pravdu... Co bylo doposud, přestává platit... Nic není a nebude jako dřív, hroutí se staré vzorce chování, staré modely, staré zvyky, od kterých se ale nechcete osvobodit, raději v nich budete dál uvězněni, vaše zkostnatělé myšlení vás bude rozežírat, vytvářet strach i nejistotu jen proto, aby vaše zlomené ego mohlo znovu povstat... Vaše srdce jsou zlomená a nejistá, ale nechcete je zhojit skutečnou láskou... Vesmírné zákony znáte, ale neřídíte se jimi... Hltáte stohy knih, ale neumíte si z nich vzít poučení... Je mnoho odpadlíků, ale málo schopných znovu povstat, pokud jsou sraženi na kolena... Pokládáte zbytečné otázky, i když na ně odpovědi znáte a jsou uvnitř vás... Přitom stačí sebrat odvahu a udělat jeden jediný krok a můžete létat, ale jen ten, kdo neustále vidí samé překážky, nemůže vidět cíl... Pavel Adam