ŽÁRLIVOST VE VZTAZÍCH
27.10.2023 10:36
Často jste slýchali nebo i slýcháváte, že kdo nemiluje - nežárlí... Dokonce jste se setkali i s tím, že zdravá žárlivost je pro vztah hnacím motorem... Žádná žárlivost není zdravá, vztahu rozhodně neprospívá a je to negativní aspekt, který stejně tak jako majetnictví či citová závislost jdou ruku v ruce s podvědomě vytvářeným strachem z dalšího prožitého zklamání, s předsudky, že takto ovlivněné lidi doslova ženou do vztahů jen proto, aby nebyli jednak sami a také jednak v domnění, že partner či partnerka je zahrnou takovou láskou, která pomůže tyto aspekty vyseparovat ze vztahu pryč... U některých se tyto aspekty rodí a probouzejí nevědomky už v prvotní fázi zamilovanosti, ale skrze růžové brýle či vlastním přesvědčováním se je snaží nevidět či si je nepřipouštět.. První známkou žárlivosti je vyprchání zamilovanosti, kdy odpadnou masky a partner se najednou projeví ve zcela jiném světle a to nejčastěji prvním nedorozuměním nebo hádkou... Je ale žárlivost a žárlivost... Pokud je alespoň trochu žárlivost zdravá /i když doopravdy není/, jde většinou jen o špičkování a jiskření, pokud už ale během vztahu začne nabírat silnější a vážnější podobu, není daleký krůček k patologické žárlivosti, ze které dost často nakonec vzniká domácí násilí a stalking, žárlivost se stává patologickou... U žen se k žárlivosti přidává navíc i hysterie, u mužů naopak narůstá agrese, ať už slovní nebo dokonce fyzická, v obou případech to ale vede ke špatným koncům... Pokud žárlíme a to prakticky na cokoliv, je to jen známka naší nevyzrálosti, ale také nedostatečné důvěry k partnerovi či partnerce, což ale jen odráží fakt, že jsme to my, kdo si vlastně vůbec nevěří a s jakýmkoliv dalším kamarádem či kamarádkou, pozváním na kafe či jen takovým lehkým flirtováním propadáme panice, což ještě navíc podporuje strach a pokud to dolehne až k Egu, máme z ničeho nic tendence partnerovi lustrovat telefon, znát kam chodí a s kým tam chodí, kontrolovat jeho oblečení i volnočasové aktivity a to jen proto, abychom pro svou nepotvrzenou žárlivost získali jakýkoliv důkaz a to ne zrovna férovou cestou... Zaslepeni žárlivostí přestáváme vnímat partnera či partnerku, nevěříme jim, co nám sdělují, byť je to pravda a stále hledáme další a další důkazy, abychom na ně mohli uhodit a potvrdit si tak, že naše "žárlivost" byla oprávněná... Ona ale oprávněná nebyla nikdy... Žárlivost je zabijákem vztahů i citů, nemá to nic společného s tím, že je to zdravé a pro vztah nutné... Kdokoliv, kdo na druhé žárlí má největší problém sám se sebou... Nemá zpracovaná předchozí prožitá traumata i bolest z bývalých vztahů, takže i když po lásce a novém vztahu touží, toto téma má jen uspané... A v novém vztahu při první kolizi, náznaku zájmu někoho jiného se tato uspaná žárlivost probudí a my se zmítáme v další vlastní bolestné křeči, i když si tvrdohlavě namlouváme, že to tak není, že tím jen dáváme najevo lásku k partnerovi... Ale upřímně, kdo by chtěl dusící lásku i city, které jsou zabalené do žárlivosti? Téměř nikdo... Většinou ale žárlí ti, kdo mají slabé sebevědomí, sebedůvěru i sebejistotu a to v případech, kdy si do partnerství přivedou silnějšího partnera... Pramení z podvědomého nezastavitelného strachu, že nás partner opustí kvůli někomu lepšímu, že si nás přestane všímat, že ho už prostě nebavíme... Je to ale většinou náš subjektivní pohled, a i když je snaha partnera ubezpečovat, že žárlit na něj je zbytečné, nevěříme mu, máme pocit, že nás tahá za nos a lže nám, což ještě více posiluje ztrátu důvěry a postupně vztah vede k jeho konci... Bohužel jsou to ale častěji ženy, než muži, které mají strach z takových vztahů odejít... A je vcelku jedno, jestli je to jen žárlivost, nebo už domácí násilí, výsledek je vždy stejný... Zničená psychika a dlouhá, předlouhá rekonvalescence k normálu... Bohužel ti, kdo žárlí se ale málokdy změní, a i když přece jen ano, vydrží jim to jen nějaký čas, než opět sklouznout do stejného stavu a vše se tak rozjede nanovo... Žárlivost má mnoho podob, může se žárlit na úspěch, na finanční zabezpečení, na přátele, ale nejdříve vzniká žárlivost v rodině a to mezi dětmi, kde se tak opět zviditelňuje zažitý rodinný model nebo vzor, což právě u dětí souvisí s pozdějším soutěžením s vrstevníky, což jen podporuje další a další nárůst žárlivosti, kterou si tak přenášíme do dospělosti a realizujeme v partnerských vztazích... Kde ve vztazích panuje důvěra, minimalizují se obavy, strach a je v každodenním pořadí otevřená komunikace a skutečné projevování citů, tam žárlivost nemá místo... Základem je sebedůvěra, protože tam kde není, nelze věřit ani partnerovi a už na samotném začátku vztahu pozvolna raší podhoubí žárlivosti... /respektuji aut. práva obrázku/