ZBAVME SE VLASTNÍCH RODIČŮ V SOBĚ
Děti se učí zejména od svých rodičů. Přebírají od nich drtivou část modelů chování - jejich hněv, projevy radosti, gesta, reakce či hašteřivost. Zkuste někdy sledovat sami sebe. Pokud jste žena, dívejte se, možná se chováte přesně jako vaše matka. Nemáte za muže přesně podobný typ, jako byl váš otec? Nejednou jste mámě vyčítali, jak může s takovým člověkem žít, a nyní ve vaší obýváku sedí velmi podobný muž. Je to váš manžel, který po sobě nechává špinavé umyvadlo, při usínání funí přesně jako váš otec a když chcete koupit něco dražší do domácnosti, skrčí čelo a zamumlal "nač nám to bude". A vy mu vyčtete stejnými slovy, kterými vaše máma domlouvala vašemu otci.
Pokud jste muž, zamyslete se, zda nemáte tytéž zvyky, jaké měl váš otec. Pil a vy také pijete. Stále díval televizi nebo něco mistrů v garáži, nejednou jste mu jako dítě vyčítali, že nemá o vás zájem, že chcete jít na opekačku, ale on dal přednost kamarádem? A nyní se s
Práva navlas stejně. Kolegům v práci se chlubíte, jak své děti milujete, ale když jste doma, na prvním místě je vaše pohodlí a až potom skutečná láska k potomkům. A za manželku máte stejný typ ženy, jako byla vaše matka. Stejně se odúva, podobně vám vyčítá, projevuje se jako její dvojnice.
Opice se po matce a otci. Pokud se neodstrihnete, zůstanete nekompletní, neupřímní vůči sobě, nikdy neznáte, co je to láska. Když píšu, že je třeba se zbavit vlastních rodičů, mám na mysli zbavit se jich vlastností, které nejsou vaše a vinou kterých jste zakrněly. Nemám na mysli přestat se s nimi setkávat, být k nim hrubí, to v žádném případě! Smažte z mysli pouze jejich nahrávky, tiky, vnitřní hlas, který za vás jedná a stále vám něco podsouvá. Pokud to neuděláte, nikdy se nezbavíte, zůstanete vůči nim zahořklí. Naopak, pokud se vám to podaří, budete moci pocítit k nim pravou lásku či soucit, poprvé jejich dokonale pochopíte.
Děti opakují vše, co vidí u rodičů. To zkopírují. Kamarád hrává hokej. Minule, když jsme k nim přišli na návštěvu, jeho tříletý syn stál nemotorně na bruslích na koberci a snažil se trefit malou plastovou hokejkou puk. Pokud chlap po celý den v domácnosti s ničím nepomůže ženě, ani jeho syn nikdy nevstane a neumyje po rodinném obědě nádobí. Když budete celý den sedět a chatovat, vaše děti nikdy nepocítí touhu jít na túru nebo stanovat. Nebudou to mít odkud znát. Myslí si, že sedět za počítačem je hlavní náplň života. Berou vás jako modly, vše, co děláte, považují za svaté, jsou vaším odrazem.
Jednou jsme byli s kapelou ve studiu. Všichni jsme spali na velkém letišti z matrací, přičemž místnost disponovala i maličkým umyvadlem. Večer jsem se vracel jako správný muzikant z piva a přistihl jsem druhého kytaristu, jak močí do umyvadla.Toaleta byla hned vedle. Nebylo to tedy leností, protože dokud se dostal do "ložnice", míjel i dveře od WC. Zůstal jsem překvapen, pivo ve mně se usmálo. Víte, co mi řekl?
- Co čumíš?! Dělal to i můj otec!
Logickou selekcí jsem vydedukoval, že od mámy to neodkukal.
Když jsem byl v Etiopii, potřeboval jsem v jedné internetové kavárně napsat naléhavé maily. V této zemi děti již od raného dětství pomáhají rodičům. Většinou pasou dobytek, ale pokud mají to štěstí, že rodiče vlastní malý obchůdek či restauraci, pomáhají tam.Ve zmíněné internetové kavárně mě obsluhovalo malé děvčátko, které ještě nemohlo mít deset let. Psal jsem rychle, protože internet v Etiopii je nejpomalejší na světě. Bouchal jsem do klávesnice a snažil se nahrazovat určitá slova, neboť některé písmenka na klávesnici nefungovaly.Holčička zůstalo fascinováno, jak rychle píšu. Sádlo si k vedlejšímu počítači a začalo třískat do své klávesnice. Ještě nemohlo vědět psát, prostě jen tak bušilo. "Bílý muž Bach, i já si budu Bach," zasvítilo jí v škvarků. Tak jsme tam seděli a oba trieskali do klávesnic. Já jsem psal, i ona se tvářila, že píše. Začal jsem se smát, i ona se začala smát. Otočil jsem k ní hlavu, i ona se otočila ke mně. Vypnul jsem bříška na prstech, i ona ztichla. Vybuchl jsem do smíchu, ona také.
Lidé jsou imitátoři, věční primáti. opice se po matce a otci, přebíráme po nich tak kladné, tak i chybné programy. Rodíme se se schopností milovat a být milovanými. Každé dítě se rodí plné lásky, bohužel, dokud se stane rodičem, ztratí schopnost milovat. Nosíme si v sobě své dědictví, protože naši rodiče nás nikdy nemilovali, neboť ani oni nepoznali, co je to skutečná láska. Sice říkali: "velmi tě milujeme", ale to, co dělali, nebyla láska.
Žádný rodič nemá své dítě ve skutečnosti v úctě. Nechápe, že si od Boha právě přebral velký dar, bytost, která je moudřejší než on a může se od ní učit. Proto manželka nemiluje svého manžela, manžel nemiluje svou manželku. Láska mezi nimi neexistuje. Místo ní se projevuje majetnictví, souboj, kdo získá převahu, vítězí nadřazené postavení, žárlivost a všechny jiné druhy lidských jedů, co ničí lásku.
Ani vaši rodiče za to nemohou. Nikdy nebyli zaplaveni láskou. Jsou stejnými oběťmi jako jejich děti. Mnoho lidí cítí ke svým rodičům hněv. Proč by neměli být rozhořčeni, když jim ublížili? Nestalo se to však vědomě. Chtěli pro ně to nejlepší, aby dostali všechny radosti života. Co však mohli dělat, když oni sami dostali minimum radostí.Jsou roboti, kteří nevědomě či záměrně vytvářejí prostředí, ve kterém se dítě dříve či později promění také na robota. Proto se s rodiči tak těžko hádá, protože děti útočí stejnými zbraněmi. Dva navlas podobné raketomety stojící proti sobě to budou mít vždy těžké.
Pokud se chcete stát lidskými bytostmi a ne stroji, zbavte se svých rodičů. Začněte důkladně pozorovat své chování. Pokud reagujete jako rodič, podrobte tuto vlastnost důkladné analýze. Zeptejte se sami sebe, jestli je to něco, s čím jste ztotožněni, líbí se vám tato reakce, jestli jste to vy, zda se nevytrácí vaše přirozenost. Pozor, je to práce na dlouhé roky. Kolik se to do vás nasálo, tolik budete muset plít.
V roce 2011 jsme se s bratrem dohodli, že mámě koupíme dovolenou v Bulharsku.Máma měla tehdy už přes sedmdesát, má tuhý kořínek. Volba jít s ní padla na mne, neboť bratr už měl dvě malé děti. Řeknu vám, že těch deset dní bylo pro mě velmi poučných. V duchu jsem si neustále říkal: "od tohoto jsem se už osvobodil" nebo naopak: "takto se stále zprávám ... jen se podívej, jak to negativně vyznívá, jaké ti to je nesympatické". Vzpomínám si však na tento pobyt velmi rád, protože jsem si mohl každou minutu připomínat, jak moc mámu miluju, jaká je vlastně svým způsobem zábavná, no av neposlední řadě jsem dospěl k závěru, že když jsem zvládl tuto dovolenou, můžu už mít děti. Máma totiž tam bouchla rukou do džípu, který začal hned pištět, támhle paní prodavačku zesměšnila, že u nás na Slovensku máme kšiltovky i za dvě eura a ne tak draze za šest jako oni. Z každé restaurace tajně brala balení cukrů a všem detailně vyprávěla, jak se máme u nás špatně, že vinou "krize" bída, a naopak chválila Bulharů, jak si velice od dob, kdy jsme tam jako rodina chodili za socialismu na dovolené, polepšily. Viděl jsem to přesně opačně.
Pokud jsem se na pláži začetl do knihy, tahala mě sednout si na kameny. Když jsem při odpoledním, ne už tak planoucím sluníčku krásně usnul, budila mě a tahala do moře plavat. Večer, když jsem si dal po jídle konečně pivo, volala mě jít si číst na pokoj. Ráno mě skoro budila, prý pláž volá. Vše opačně, jak jsem cítil já. Každou minutou mi prohrávala sebe, krásně mi ukazovala, co všechno mám ze sebe ještě "očistit".
Pokud se přichytíte, že jednáte jako váš rodič, udělejte záměrně něco jiného. Něco, co by váš otec nikdy neprovedl, něco, co by mu ani nenapadlo.Improvizujte, zkoušejte. Jakmile srdce ucítí, že mu byla vrácena svobodná vůle, okamžitě se projeví tím nejpřirozenějším způsobem, který bude váš, a ne odkoukané. Když se stanete sami sebou, odplaví se i problémy, které existují mezi vámi a rodiči.Následně zmizí celá řada konfliktů ve vašem životě, protože vycházejí z tohoto základního sporu. Pokud máte konflikty s mámou, budete mít neustále problémy i se svou šéfkou, protože ona reprezentuje matčinu figuru, takže vaše máma bude všude, kde se vyskytne jiná žena, as ní se otevře neustále hnisající rána.
Pokud jste se nevyrovnali se svým otcem, nemůžete mít nekonfliktní vztah ani se svým manželem a také nebudete vycházet s celým mužským světem, protože váš otec je prvním mužem, vzorem muže pro váš život. Nesoulad s rodiči se odráží ve všech našich vztazích.
Když se zbavíte rodičů v sobě, zbavíte se i Matrixu, civilizace, vzdělání, protože vaši rodiče všechno toto představují. Staňte se jednotlivcům. Poprvé nebudete součástí masy, získáte skutečnou originalitu, osobitost. Budete sami sebou. To je růst.Takový by měl být dospělý člověk. Je to ten, který nepotřebuje rodičů, nepotřebuje už na nikom lpět či od někoho záviset. Dospělý člověk je šťastný ve své samotě, jeho samota není osamělostí, jeho samotářství je motivující.
Milujte své rodiče, važte si jich. Vracejte půjčený groš z dětství, protože pokud to opominete, zapomenou i vaše děti na vás a budete na stáří bojovat s očekáváním.Nedomlouvejte rodičům, nesnažte se je změnit. Páchali byste tutéž vraždu, jakou provedli oni na vás. Nechte je kráčet starým světem. Patří jim, už si na něj zvykli, je to jejich železná košile, vy vykročte do zítřka v lněné košili.
Můžete je ovlivnit jedině svým chováním, ne řečmi. A nepodceňujte je. Mnozí jsou stále vnímaví, sami si z vás vezmou příklad, který jim bude sympatický. Že je svým novým postojem irituje? Je to jejich hněv, vy s ním nemáte nic společného. Jste různé lidské bytosti, každá s vlastním právem rozhodnutí. Nemůžete žít jejich život, jinak se bude opakovat starý příběh. Tatáž mizerná hra, jen s jiným obsazením.Nenapodobujte, zbavte se jich negativních tradic, strachů, zlozvyků, které by ubíraly další generaci úsměv ze srdce. Musíte vnést do své bytosti novost, vrátit jí sebe samého. Jakmile toto dosáhnete, osvobodíte se, nebudete v konfliktu se životem, stanete se znovu přirozenými a uvolněnými, začnete se vznášet. Když opravíte sebe, nevychová ani z vašich dětí kaliko s nešťastným erbem nad hlavou. Je to jediná šance, aby svět nešel proti vám, aby nebyl plný nepřátel, ale stal se jedním organickým celkem, rodinou.
Buďte šťastní, Hirax
autor PAVEL Hirax Baričák, Článek je kapitola z knihy Slabikář štěstí